Duše křečka

1. března 2018 v 6:09 |  Zamyšlení
Nevíte, kam se po smrti ubírá duše křečka? A existuje nějaké křeččí nebe? Nějaké peklo?

Šíša včera usnul a spokojeně si umřel. Do poslední chvíle jsem ho měla v dlaních a mohla cítit, jak jeho křehoučké tělo pomalu prochládá. Byl to zvláštní pocit, cítit poslední záchvěvy života v tom drobném zvířátku, poslední údery srdce a ploše zrychlený dech... Nebyl to strach ani odpor, spíš smíření. Byo to vlastně pěkné, pro nás pro oba. Také bych jednou chtěla umřít někomu v náručí...


Zapadlo nám další sluníčko...jako už tolikrát předtím. Něco končí a něco nového zase začne.



Jasně, byl to jen křeček, ale i tak je po něm smutno. Byl to náš Kostěj Nesmrtelný, dožil se bezmála tří let.

Ale musíme jít dál:
na podrbání za ušima tu totiž čeká další zájemce, kterému je nějaký křeček u zadku, navíc se ho tak trochu bál...
Chápete? Tak velký pes se bál křečka...






Život jde dál.

Naštěstí...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Danka2 Danka2 | E-mail | 1. března 2018 v 9:20 | Reagovat

Radu,tak jsem ho obrečela.Já ted u všeho bulikuju.Ještě,že užbude to jaro a pustí do nás to sluníčko.

2 Radka Radka | Web | 3. března 2018 v 8:20 | Reagovat

[1]: Jé, to jsem nechtěla... ono to opravdu nebylo tak smutné... prostě stáří, no, nenaděláš nic :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama