Dušičková

2. listopadu 2016 v 17:41 |  Zamyšlení

Vždy je na co vzpomínat. A na koho....

Je to jedna z mála jistot, kterou nám nikdo nemůže vzít.


Vzpomínám často, a s láskou.

Je fajn, že to špatné a nehezké ve vzpomínkách bledne a bledne,
až se změní v takový neškodný obláček, který na tváři nakonec vykouzlí láskyplný úsměv.

Nechápu zatvrzelost a neschopnost odpouštět...


A tak si dnes, víc než jindy, zavzpomínám.

S úsměvem na tváři, samozřejmě :-)


Radka



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 3. listopadu 2016 v 6:45 | Reagovat

Někdy prostě odpustit nejde, protože by člověk popřel sám sebe, ale každá snaha se cení.

2 Lucie Lucie | Web | 3. listopadu 2016 v 9:50 | Reagovat

Také jsme zapálili doma svíčku za ty, kteří mezi námi už nejsou... a vzpomínali na ty fajn chvilky s nimi strávené.... :-)

3 Jana Jana | Web | 6. listopadu 2016 v 17:07 | Reagovat

Také vzpomínám a nejen na dušičky. Odpouštět se snažím, ostatním i sama sobě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama