Gratias Tibi

2. června 2016 v 19:55 |  Zamyšlení
No jo, já se prostě musím pochlubit Usmívající se.

Má mladší dcerka má totiž to štěstí, že ji ve škole učí skvělé paní učitelky. Takové, které svou práci milují a jsou ochotné dělat s dětmi i takové činnosti, které jsou nad rámec povinností stanovených školními osnovami. A je jasné, že právě tyto nadstandardní činnosti, dají dětem do života úplně nejvíc!

No a jelikož se nerada opakuji, přetisknu vám tady článek, který jsem napsala pro náš obecní plátek - najdete v něm všechny důležité informace, které vám chci sdělit, a já si ušetřím přemýšlení Mrkající:


Díky Tobě, Amélie z Mníšku!

Znáte kultovní francouzský film Amélie z Montmartru? Hlavní hrdinka, ztělesněná Audrey Tautou, si v něm zpestřuje život tím, že potajmu koná dobré skutky. Urovnává spory mez lidmi, vrací jim ztracené věci, pobízí je k uskutečnění nenaplněných snů….. Ke svým činům se nehlásí, ale náramně se baví tím, jak dokáží měnit lidi k lepšímu.

Zní vám to jako pohádka? Omyl! Odkaz, ve skutečnosti neexistující filmové hrdinky, začal žít v Mníšku pod Brdy vlastním životem. Amélie se totiž stala inspirací pro děti z místní základní školy, které se pod vedením paní učitelky Jany Porschové v průběhu školního roku pustily do několika projektů, jejichž cílem bylo tajně a nezištně potěšit lidi kolem sebe a vylepšit vzhled své obce.



Podílely se na úklidu odpadků během oslav Dne Země, vyrobily srdíčka s poděkováním pro lidi, kterým se za jejich práci veřejného uznání příliš nedostává, seniorům z Domova pod Skalkou napsaly dopisy a namalovaly obrázky pro radost, po městě rozvěsily vlastnoruční obrázky s výzvou, aby lidé uklízeli po svých psích miláčcích.... Kromě společných dobrovolnických akcí se každý žák rozhodl dělat tajné dobré skutky i sám. Někdo uklidil svou ulici, jiný připravil snídani pro celou rodinu, vyplel mamince záhon, napsal psaníčko osamělému člověku či vrátil nalezenou věc svému majiteli.


Právě nezištná pomoc bez potřeby sebeprezentace velmi zaujala porotu, která projekt "Amélie z Mníšku" vybrala do nejužšího finále soutěže Gratias Tibi 2016 organizované společností Člověk v tísni. Jejím cílem je ocenit občanskou aktivitu, občanský postoj či počin mladých lidí pozitivně ovlivňující život v komunitě či celé společnosti.


A i když se nakonec laureáty ceny naše děti nestaly, neubralo to nic z jejich rozhodnutí pokračovat v konání dobrých skutků i nadále. Slavnostní večer si v kině Lucerna náramně užily, však tam také byly v dobré společnosti: kromě několika desítek pro dobro zapálených mladých lidí, se mohly setkat se skutečnými osobnostmi našeho veřejného života - s Šimonem Pánkem, ředitelem Člověka v tísni, Miluškou Havlůjovou, bývalou politickou vězeňkyní komunistického režimu, Jiřím Navrátilem, místostarostou Junáka a bojovníkem za svobodu v dobách nacismu a komunismu, či výtvarníkem Františkem Skálou. Celý ceremoniál natáčela Česká televize a vy ho můžete shlédnout 18.6. na ČT2.



Naše děti ke konání dobrých skutků inspirovala Amélie. Necháme se my inspirovat dobrými skutky našich dětí?

................................

Věřte, že mi na slavnostním předávání cen, který moderovala Ester Janečková, ukápla nejedna slzička. Byla jsem dojatá a zároveň nadšená z toho, kolik mladých lidí je ochotno dělat náš svět lepším. Dává mi to obrovskou naději, že současnou "blbou" náladu tato generace přece jen časem vylepší. A proto

DÍKY, DÍKY, DÍKY VÁM VŠEM!




 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 beallara beallara | Web | 3. června 2016 v 16:10 | Reagovat

Mám oči plné slz...nádhera :-)  :-)  :-)
Fandím dobrým věcem, fandím mladým lidem, kteří mají směr a já sama každý měsíc přispívám na konto Člověka v tísni, nějak mi tato organizace přirostla před lety k srdci a jsem moc ráda, že mohu někomu pomoct.
...a nejvíc mě dojaly ty děcka, jak tam stojí pyšně / po právu / a jak jsou slavnostně načinčaní :-)  :-)  :-)

2 Anabel Anabel | 4. června 2016 v 8:24 | Reagovat

Kéž by takových Paní Učitelek bylo víc...nezištná pomoc bez potřeby sebeprezentace, tak málo se toho dnes vidí...

3 Radka Radka | Web | 5. června 2016 v 7:54 | Reagovat

[1]: Jo,jo, jo....člověku tam z toho šel mráz po zádech. Hned, jak po výlezu z Lucerny, jsem pátrala po nějaké starší paní, abych jí pomohla s taškou :-)

[2]: Kéž by, Anabel. A kéž by takových bylo více i mezi námi běžnými smrtelníky. Každý můžeme být Amélií :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama