Prokletí bílých muchomůrek...

13. dubna 2016 v 22:19 |  Zamyšlení

Byl jeden kluk. Byla jedna holka.
A ten kluk a ta holka se do sebe zamilovali.
Milovali se a života užívali ve společném štěstí.
Jenže, psala se léta sedmdesátá, a tak ta holka prostě toužila po svatbě, po dětech a po velké rodině... no, nebylo to jako dnes, kdy je ve třiceti na všechno ještě brzy... Jenže zatímco ta holka toužila, ten kluk toužil také, ale po volnosti a divokosti. Byl to trochu indián... A tak holce došla trpělivost, klukovi dala kopačky a našla si jiného. Jiný milý byl básníkem. Kupodivu, i přesto svolil ke svatbě. Rok se s rokem sešel, ale toužebné otěhotnění stále nepřicházelo.

Jednoho večera se holka s básníkem vraceli z jakési oslavy narozenin. Stáli na refýži a čekali na svou tramvaj. Básníkovi se však v tu chvíli připomněl jeho močový měchýř, a tak si rychle odskočil za val vedoucí do tunelu. Holka dál čekala. A čekala, i když jejich tramavaj už dávno odjela. Básník nešel. Co se stalo, nikdo opravdu neví. Podle všeho se mu na náspu smekla noha, spadnul do kolejiště vedoucího do tunelu, a projíždějící tramvaj ho prachsprostě roztrhala na kusy. Na refýži zůstala jen jeho brašna...., a také ta holka. Holka, která se s tím najednou měla vyrovnat. Tak se to přece dělá a očekává...musíš to zvládnout! Ta holka se snažila. Přepisovala všechny básníkovi básně, a k jeho jménu na domovních dveří připsala křížek. Všem blízkým říkala, že tu bude tak dlouho, dokud všechny jeho básně nepřepíše. A to se jednoho dne stalo....
Ještě než si ve svém bytě pustila plyn, na domovních dveřích stihla připsat křížek i před své jméno....

Není nad to, když je za písničkou příběh. Opravdový, silný příběh, který vás dojme i po letech. A možná zamrazí. Každopádně z vás tu emoci vydoluje, ať chcete nebo ne.

Až do dneška jsem to netušila... ale má oblíbená písnička od Mejly Hlavsy v sobě ten příběh má...

Muchomůrky bílé
text: Egon Bondy.... v životní roli dočasného bytného holky
hudba: Mejla Hlavsa .... v životní roli kluka
1977






 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pavel Pavel | E-mail | Web | 13. dubna 2016 v 22:31 | Reagovat

Jejda, trochu smutný...  trochu moc... ne sedí mi to do dnešního jarního dne... plného kvetoucích trav, vůně sedmikrás.... jarního lesa....ale takový je život... radost, syrovost bolesti, jaro, podzim.....protiklady

2 Marie Marie | 14. dubna 2016 v 14:42 | Reagovat

Opravdu zamrazilo.

3 Jana H. Jana H. | Web | 14. dubna 2016 v 16:03 | Reagovat

Moje oblíbená!!!
Mávám a zdravím!

4 Beallara Beallara | Web | 15. dubna 2016 v 6:25 | Reagovat

Život dokáže být řádně tvrdý...

5 Radka Radka | Web | 15. dubna 2016 v 20:48 | Reagovat

[1]: Je to přímo drsný, ale asi proto je ta písnička stále tak silná...

[2]: Omlouvám se :-)

[3]: Také ji mám moc ráda...

[4]: Ještě že my si žijeme jako v bavlnce :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama