Sama doma

26. března 2016 v 15:37 |  Knihy

Včera jsem byla doma úplně sama. Což ale nebyla vůbec špatná velikonoční nadílka. Holčičky jsou u své pratety na statku a zatím se tam (kromě rovnátek omylem spálených v kamnech) nic problematického neděje.


Být sama doma s sebou přináší spoustu výhod. Například tu, že si můžu uvařit i to, co kromě mě nikdo nejí. Třeba můj milovaný salát z řepy, tentokrát okořeněný větším množství křenu.


Dělám ho z červené řepy uvařené doměkka, nastrouhané a smíchané s bílým jogurtem, nasekanými vlašskými ořechy a křenem (nebo česnekem). Osolím podle chuti. Budete-li řepu vařit teď před Velikonočním pondělím, dokrvava obarvený nálev nevylévejte. Může ho využít k přírodnímu obarvení vajíček.




Kromě gastronomického zážitku jsem si však včera dopřála i potravu duševní. Velký pátek si o to vyloženě říkal, a já tedy, dvanáct let po premiéře, konečně shlédla film Mela Gibsona Umučení Krista.




Spotřebovala jsem asi deset kapesníků, to jo. Film je udělaný moc dobře. Od té doby ale spíš přemýšlím, jak to tenkrát všechno doopravdy bylo. Jaký byl ve skutečnosti Ježíš, jak se to mělo s jeho neposkvrněným početím, zda skutečně žil Barabáš, nebo je jen metaforou stinného života Ježíšova, proč je ve filmu Pilát vykreslen až téměř dobrácky, když za svého působení v Judei nechal ukřižovat tisíce Židů... Historie je psána vítězi, a autoři evangelií měli samozřejmě subjektivní náhled na to, co se stalo. V evangeliích tak lze zřejmě nalézt jen střípky pravdy, které se s každým přepisem a překladem navíc jistě dosti významově promíchaly...

Mnohem větší peckou pro mě však byla četba této knihy.



Životní příběh Anity Moorjani, která se díky postupující rakovině dostala až do stádia klinické smrti, ale dokázala se vrátit zpět. Vrátila se na tento svět už ale jako úplně jiná Anita. Setkání se smrtí pro ni bylo nádherným zážitkem, který jí umožnil uvědomit si, že až do této doby vlastně nežila "svůj" život. Že nebyla sama sebou tak, jak to cítí. Že žila v neustálém strachu a napětí, aby se zavděčila druhým, aby byla oblíbená u druhých a aby splnila očekávání těch druhých. Zjistila, že natolik potlačovala samu sebe, až se přestala mít ráda. A proto přišla nemoc...

Těm, které jste nečetly, vřele doporučuji. A snad nebudu zdržovat několika citáty z knihy:

"Když se cítíme vykolejení, a jsme přesvědčení, že je s námi něco špatně - musíme něco udělat nebo něco získat, abychom se napravili - hledáme to vně. Chodíme za ostatními (rozuměj: doktory, psychology, lékárníky...) a doufáme, že nás vylepší. Možná se pak chvíli cítíme lépe, ale většinou nám to vydrží opravdu jen chvíli, a nakonec se cítíme dokonce ještě hůř. Když se však zaměříme na to, kým život chce, abychom byli - a naladíme se na své emoce, které nás motivují - spojíme se s duší své velkoleposti. Jakmile si toto spojení dovolíme a vezmeme si zpět svoji moc, máme najednou jasno a život začne fungovat."

"Je neštětí hledat odpovědi neustále vně sebe samých - v náboženství, medicíně, vědeckých studiích, knihách a v jiných lidech. Myslíme si, že pravda je někde tam, jenom nám stále uniká. Jenže tím, že ji hledáme ve vnějším světě, jsme jen čím dál ztracenější a zdá se, že se jen stále více vzdalujeme sami sobě. Celý vesmír je v nás. Mé odpověd jsou v mém nitru a vaše odpovědi leží ve vašem nitru. Všechno, co se zdánlivě odehrává venku, se objevuje proto, aby to spustilo něco v nás, rozšířilo naše vnímání a dovedlo nás zpět k tomu, čím doopravdy jsme."

"Pochopila jsem, že opravdovou radost a štěstí můžeme najít, jen když milujeme sami sebe, když se obrátíme dovnitř, následujeme své srdce a děláme to, co nám přináší radost. Zjistila jsem, že pokud v životě ztratím směr a připadám si ztracená, doopravdy to znamená jen to, že jsem ztratila pocit sama sebe, přestala jsem se vnímat. Nejsem spojená s tím, kým opravdu jsem a kým jsem na tento svět přišla být. Většinou se mi to stávalo, jakmile jsem přestala naslouchat svému vnitřnímu hlasu a předala moc nad svým životem nějaké vnější síle, jako jsou televizní reklamy, noviny, velké farmaceutické firmy, moji vrstevníci, kulturní a sociální normy, a podobně."

Tak a už dost, at neopíšu celou knížku Usmívající se.

Na závěr jsem vám ještě nafotila roztomilého vlněného zajíčka. Abych se ale nechlubila cizím peřím - vyráběla ho Viky ve škole a já si ho MUSELA (měla ho pro mě připraveného pod pultem) koupit na školním Jarmarku. Je vyrobený z větší a menší bambule (pro ty, kdo neví, jak bambuli vytvořit, tak hezký návod je např. tady), svázaných k sobě. Korálky, jako oči a čumáček, a stejně tak ouška z plsti, jsou přilepené pomocí tavné pistole.





Přeji Vám krásný zbytek Bílé soboty a už se těším na pondělní losování.
Za Váš zájem moc děkuji!





 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Melissa Melissa | Web | 26. března 2016 v 17:41 | Reagovat

Rovnátka spálená v kamnech mě pobavila,i když je mi jasné,že taková sranda to není:)Salát z řepy vypadá dobře,ale já ji mám nejradši jenom zavařenou:)Na duchovní film jsem se včera taky dívala,byl o jednom z papežů a byl fakt zajímavý.Brzy na něj udělám recenzi:)Jinak knihy s takovou tématikou zrovna nečtu,bere to energii.Zajíček je pěkný:)Užij si velikonoční neděli a pondělí jak nejlépe můžeš:) :-)  :-P

2 DanaOlga DanaOlga | E-mail | Web | 26. března 2016 v 18:27 | Reagovat

Zrovna takovéhoto zajíčka dneska ukazovali v Loskutákovi, děti jsou šikovné, syn kdysi dostal rovnátka, hned první noc si je rozkousl, opravili je, ale když se mu to stalo ještě dvakrát tak jsme na rovnátka rezignovali.

3 Anička Brouky Anička Brouky | E-mail | Web | 26. března 2016 v 18:42 | Reagovat

Hezká náplň volného dne o samotě. Vlněného zajíčka určitě vyzkouším příští rok, letos to už asi nemá cenu. Mějte vlídné velikonoce snad plné sluníčka. :-D :-)

4 Radka Radka | Web | 26. března 2016 v 23:33 | Reagovat

[1]: Melisso, budu se na tvou recenzi těšit! A ta kniha byla naopak dobíjející :-)

5 Radka Radka | Web | 26. března 2016 v 23:35 | Reagovat

[2]: S rovnátky je potíž - holky je na střídačku mají obě a nevím, kdy to skončí... :-(

[3]: Aničko, je fajn být občas sama... Také Vám přeji klidné svátky.

6 Jana Jana | Web | 27. března 2016 v 12:54 | Reagovat

Moc hezky sis užila volný den. Taky jsem někdy ráda sama, sama se sebou. Film i knihu sis vybrala dobře. Úryvky z knihy mi úplně mluví z duše. Je to pravda, nic není důležitější než mít se rád. :-) Užij si krásně dnešní slunečný den i zítřejší pomlázku.

7 Beallara Beallara | Web | 27. března 2016 v 18:21 | Reagovat

Holčičko..nádherně se mi u Tebe četlo :-)  :-)  :-)
Přeji Tobě a celé Tvé rodině krásné a pohodové velikonoce...salát si udělám, mňam :-)  :-)  :-)

8 Ďábelská Victoria Renkse Ďábelská Victoria Renkse | Web | 27. března 2016 v 22:12 | Reagovat

Zajímavé...

9 Marcela Marcela | Web | 27. března 2016 v 22:13 | Reagovat

Hezke pocteni, knizka zni zajimave a s citaty se muzu jen ztotoznit. M.

10 dadainka dadainka | Web | 27. března 2016 v 23:35 | Reagovat

Úžasné fotečky :-)

11 Radka Radka | 28. března 2016 v 7:34 | Reagovat

[6]: Je to tak, Jani, sebeláska zvláště nám, ženám, dost často chybí. Člověk na to ale většinou přijde až když se objeví nějaký problém s tím spojený...

[7]: Simčo, i Tobě a Tvým krásným holčičkám přeji krásné svátky. A hlavu vzhůru!

[9]: Na knížku mě upozornil Jaroslav Dušek v nějakém svém vystoupení. Nezklamala...

12 Jana Jana | Web | 28. března 2016 v 18:59 | Reagovat

[11]: To je pravda. Moje učitelka reiki nám také kladla na srdce, že my jsme ti nejdůležitější a že je to jako v letadle - nejprve nasadit dýchací přístroj sobě a až potom dětem. Protože když my nebudeme v pořádku, tak už nebudeme moci pomáhat ani druhým. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama