Březen 2016

Zmizelá Zahrádka

31. března 2016 v 20:52 Toulky
Opuštěná místa mě fascinují. Místa, která dříve žila, vzkvétala a byla svědky rozličných lidských osudů, dobrých i zlých. Místa, která tu po staletí byla a najednou nejsou. Zmizela. Většinou násilně, nedobrovolně, kvůli nařízení seshora. Dnes nám je připomínají ruiny domů a kostelů, spadlé zdi či nepřirozeně zvlněná krajina prorostlá zplanělými ovocnými stromy.

O Velikonočním pondělí jsem jedno takové místo navštívila. Jde o pozůstatky obce s krásným názvem Zahrádka. Vznikla počátkem 13. století a spokojeně se rozrůstala a vzkvétala až do roku 1976. Tehdy byl vystěhován poslední obyvatel a Zahrádka se začala pomalu zaplavovat. Měla totiž tu smůlu, že ležela na břehu malebné říčky Želivky, jejíž přehrazení dalo vzniknou monstrózní zásobárně pitné vody pro Prahu - vodní nádrži Želivka neboli Švihov.

Ze Zahrádky se dochoval hřbitov, jeden dům a kostel sv.Víta. Vše ostatní pohltila řeka.



Tady bylo zahrádecké náměstí:


Kdy naposledy v této kašně tryskala voda?


V Zahrádce žil a v tomto kostele kázal známý farář Josef Toufar.
Estébáci ho umučili v kauze zinscenovaného číhošťského zázraku.


Pohled od kostela do údolní části zatopené obce.


Zbytek silnice, která vedla na most přes říčku Želivku a pokračovala do Dolních Kralovic (dnes taktéž zatopených).


Pozornému pozorovateli neujdou stavební pozůstatky zarůstající travou.


Odhrnete-li vrtvu mechu, narazíte na žulové obrubníky bývalých chodníků


Zahrádkou vedla modrá turistická značka.


Lavička na náměstí s výhledem na kostel. Kdo všechno tu sedával? Kolik vesnických drbů a tajemství asi vyslechla?



Pohled na náměstí dnes a v roce 1958:



A celkový pohled z roku 1928.



Tak to byla Zahrádka.

Obec, která byla a pak zmizela...



Na náušnice...

29. března 2016 v 19:33 Vyrábíme...
Každá máte jistě své oblíbené místečko, kde skladujete náušnice. Některé z vás je máte pěkně schované ve šperkovnici či v truhličce. Jiné zase dáváte přednost přehledně vystaveným šperkům. A právě vám by se mohlo hodit drátkované ramínko, na které si své náušnice můžete rozvěsit. Ramínko si můžete pověsit na jakýkoli háček či skobičku, a mít ho v koupelně či ložnici, prostě kdekoli, hlavně aby bylo při ruce, když se ráno vypravujete.


Až při výrobě mě napadl tento labutí motiv. Vy si ale do základní konstrukce ramínka můžete vetknout cokoli jiného.


Návod na výrobu ramínka

pomůcky:
  • vázací drát silnější (0,8mm)
  • vázací drát slabý (0,5mm)
  • kleště
  • korálky
Odměříme si asi 50cm silného drátku a jeho střední část navineme na vařečku. Počet ok vzniklé spirálky bude odpovídat množství náušnic, které si na ramínko budete moci zavěsit.


Spirálku opatrně roztáhneme, volné konce ohneme a vytvarujeme do ramínka. Propletením vytvoříme háček ramínka.


Připravíme si vnitřní motiv. V tomto případě jednoduchou labuť. Z jednoho drátku vytvoříme obrys těla zakončený spirálkou. Z dalších dvou drátků dotvoříme ocasní část. Ty pevně obtočíme kolem hlavního drátku.

Slabým drátkem přišijeme labuť do středu ramínka.



Vrchní část ramínka ovineme slabým drátkem s navlečenými bílými korálky.


A teď už jen pro ramínko najít to správné místo a zavěsit náušnice.


A i když už jsou Velikonoce za námi, mám pro vás ještě jednu krásnou inspiraci, třeba na příští rok.
Můj muž si totiž u kamarádky vykoledoval jedno opravdu zajímavé vajíčko:


Vypadá to moc krásně, co říkáte?
Uvnitř skořápky je v zemině zasazená Crassula (tlustice). Jsem zvědavá, jak dlouho se jí tam bude dařit :-)


Mějte se moc krásně.

Radka





A vítězem se stává....

28. března 2016 v 18:30 Z mého obchůdku...

Velikonoce utekly jako voda a úderem osmnácté hodiny skončila i soutěž o voňavý balíček z mého obchůdku.



Zbývá jen vylosovat šťastnou výherkyni.

Tento důležitý počin na svá bedra vzala Natálka - a dlouze zašátrala v medvídkovém sáčku...


a vytáhla papírek s číslem


Komentář s tímto číslem zaslala Romča, která může brzy očekávat mou zprávu na email,
a těšit se na bambusový balíček, obsahující svíčku, parfémované perličky a tužku s krystalem Swarowski.

Romče moc gratuluji a všem ostatním děkuji za účast. Snad to vyjde příště, určitě dám zase něco do placu :-).

A připomínám, že pro vás ještě stále platí 15% sleva na nákup v MÉM OBCHODĚ.
Stačí jen v objednávce zadat slevový kód: kopeček15



Ještě jednou vám děkuji za účast v soutěži, i za Vaše úžasné a inspirativní blogy.

Přeji Vám krásný sváteční večer.

Radka



Sama doma

26. března 2016 v 15:37 Knihy

Včera jsem byla doma úplně sama. Což ale nebyla vůbec špatná velikonoční nadílka. Holčičky jsou u své pratety na statku a zatím se tam (kromě rovnátek omylem spálených v kamnech) nic problematického neděje.


Být sama doma s sebou přináší spoustu výhod. Například tu, že si můžu uvařit i to, co kromě mě nikdo nejí. Třeba můj milovaný salát z řepy, tentokrát okořeněný větším množství křenu.


Dělám ho z červené řepy uvařené doměkka, nastrouhané a smíchané s bílým jogurtem, nasekanými vlašskými ořechy a křenem (nebo česnekem). Osolím podle chuti. Budete-li řepu vařit teď před Velikonočním pondělím, dokrvava obarvený nálev nevylévejte. Může ho využít k přírodnímu obarvení vajíček.




Kromě gastronomického zážitku jsem si však včera dopřála i potravu duševní. Velký pátek si o to vyloženě říkal, a já tedy, dvanáct let po premiéře, konečně shlédla film Mela Gibsona Umučení Krista.




Spotřebovala jsem asi deset kapesníků, to jo. Film je udělaný moc dobře. Od té doby ale spíš přemýšlím, jak to tenkrát všechno doopravdy bylo. Jaký byl ve skutečnosti Ježíš, jak se to mělo s jeho neposkvrněným početím, zda skutečně žil Barabáš, nebo je jen metaforou stinného života Ježíšova, proč je ve filmu Pilát vykreslen až téměř dobrácky, když za svého působení v Judei nechal ukřižovat tisíce Židů... Historie je psána vítězi, a autoři evangelií měli samozřejmě subjektivní náhled na to, co se stalo. V evangeliích tak lze zřejmě nalézt jen střípky pravdy, které se s každým přepisem a překladem navíc jistě dosti významově promíchaly...

Mnohem větší peckou pro mě však byla četba této knihy.



Životní příběh Anity Moorjani, která se díky postupující rakovině dostala až do stádia klinické smrti, ale dokázala se vrátit zpět. Vrátila se na tento svět už ale jako úplně jiná Anita. Setkání se smrtí pro ni bylo nádherným zážitkem, který jí umožnil uvědomit si, že až do této doby vlastně nežila "svůj" život. Že nebyla sama sebou tak, jak to cítí. Že žila v neustálém strachu a napětí, aby se zavděčila druhým, aby byla oblíbená u druhých a aby splnila očekávání těch druhých. Zjistila, že natolik potlačovala samu sebe, až se přestala mít ráda. A proto přišla nemoc...

Těm, které jste nečetly, vřele doporučuji. A snad nebudu zdržovat několika citáty z knihy:

"Když se cítíme vykolejení, a jsme přesvědčení, že je s námi něco špatně - musíme něco udělat nebo něco získat, abychom se napravili - hledáme to vně. Chodíme za ostatními (rozuměj: doktory, psychology, lékárníky...) a doufáme, že nás vylepší. Možná se pak chvíli cítíme lépe, ale většinou nám to vydrží opravdu jen chvíli, a nakonec se cítíme dokonce ještě hůř. Když se však zaměříme na to, kým život chce, abychom byli - a naladíme se na své emoce, které nás motivují - spojíme se s duší své velkoleposti. Jakmile si toto spojení dovolíme a vezmeme si zpět svoji moc, máme najednou jasno a život začne fungovat."

"Je neštětí hledat odpovědi neustále vně sebe samých - v náboženství, medicíně, vědeckých studiích, knihách a v jiných lidech. Myslíme si, že pravda je někde tam, jenom nám stále uniká. Jenže tím, že ji hledáme ve vnějším světě, jsme jen čím dál ztracenější a zdá se, že se jen stále více vzdalujeme sami sobě. Celý vesmír je v nás. Mé odpověd jsou v mém nitru a vaše odpovědi leží ve vašem nitru. Všechno, co se zdánlivě odehrává venku, se objevuje proto, aby to spustilo něco v nás, rozšířilo naše vnímání a dovedlo nás zpět k tomu, čím doopravdy jsme."

"Pochopila jsem, že opravdovou radost a štěstí můžeme najít, jen když milujeme sami sebe, když se obrátíme dovnitř, následujeme své srdce a děláme to, co nám přináší radost. Zjistila jsem, že pokud v životě ztratím směr a připadám si ztracená, doopravdy to znamená jen to, že jsem ztratila pocit sama sebe, přestala jsem se vnímat. Nejsem spojená s tím, kým opravdu jsem a kým jsem na tento svět přišla být. Většinou se mi to stávalo, jakmile jsem přestala naslouchat svému vnitřnímu hlasu a předala moc nad svým životem nějaké vnější síle, jako jsou televizní reklamy, noviny, velké farmaceutické firmy, moji vrstevníci, kulturní a sociální normy, a podobně."

Tak a už dost, at neopíšu celou knížku Usmívající se.

Na závěr jsem vám ještě nafotila roztomilého vlněného zajíčka. Abych se ale nechlubila cizím peřím - vyráběla ho Viky ve škole a já si ho MUSELA (měla ho pro mě připraveného pod pultem) koupit na školním Jarmarku. Je vyrobený z větší a menší bambule (pro ty, kdo neví, jak bambuli vytvořit, tak hezký návod je např. tady), svázaných k sobě. Korálky, jako oči a čumáček, a stejně tak ouška z plsti, jsou přilepené pomocí tavné pistole.





Přeji Vám krásný zbytek Bílé soboty a už se těším na pondělní losování.
Za Váš zájem moc děkuji!






Velikonoční giveaway

25. března 2016 v 17:00 Z mého obchůdku...
U Moniky Na kopečku dnes proběhlo slosování o voňavý velikonoční dáreček. Zájemkyň bylo tolik, že šance vyhrát, se smrskla až na nepravděpodobnost Plačící.

Rozhodla jsem se tedy pokračovat v této velikonoční giveaway a nabízím do soutěže ještě jeden voňavý balíček od francouzské firmy Les Lumiéres du Temps. A protože jsou Velikonoce, a zima už se snad definitivně zamkla za svou studenou bránou, je to balíček se svěží a jarní vůní v kompozici Bambus.


Nezapomeňte na sebe v komentáři uvést kontakt.

Vítěze vylosuji v 18 hodin na Velikonoční pondělí.



Krásné svěží svátky Vám všem!



Zelenočtvrteční polévka

22. března 2016 v 20:55 Recepty
Tak jsem si právě na Wikipedii přečetla, že "Zelený čtvrtek" vznikl zkomolením původního německého názvu Greindonnerstag (Lkavý čtvrtek) na Gründonnerstag (Zelený čtvrtek). Ach jo, vzdělání nás, koukám, připravuje o iluze a zažité tradice :-).

Nevadí, i přesto pro mě poslední čtvrtek před Velikonocemi zůstane zelený. A na zelený čtvrtek se musí sníst něco zeleného. Někdo zvolí špenát, já dám přednost zelené polévce. Jednoduchý recept jsem si vypůjčila od Kuchařky ze Svatojánu. Polévka je výborná, a co je hlavní, chutná i dětem.


ZELENÁ POLÉVKA

V hrnci rozehřejeme 2 lžíce oleje a zlehka na něm osmahneme 300g pórku. Přidáme 200g hlávkového nebo ledového salátu a 500g mraženého hrášku. 10 minut dusíme ve vlastní šťávě a občas promícháme. Zalijeme 1,5l zeleninového vývaru nebo vody a vaříme doměkka. Osolíme, část hrášku odbereme, a polévku rozmixujeme. Zjemníme smetanou, vložíme celý hrášek odebraný před mixováním, a podáváme.





Na Zelený čtvrtek hrachy zasívej, na Velký pátek se zemí nehýbej!


Přeji Vám dobrou chuť.






Beránek

20. března 2016 v 19:39 Recepty
Ačkoli jsou Velikonoce až za týden, pekla jsem, v letošním pořadí již druhého beránka. I tento je z tvarohu, jen je mnohem dietnější a nepřidávala jsem do něj kakao, takže zůstal světlý. S čokoládovou polevou ani zdobením jsem se neobtěžovala, po hodině od upečení je ho už stejně půlka v bříškách našich slečen Smějící se. Je lehoučký a moc dobrý. Prostě doporučuji!



TVAROHOVÝ BERÁNEK

250g tvarohu
2 vejce
100g cukru
1 bílý jogurt
4 lžíce změklého másla
150g hladké mouky
1 vanilkový cukr
1 vanilkový pudink
1 prášek do pečiva
špetka soli
citrónová kůra


Tvaroh utřeme s vejci, cukrem, jogurtem a změklým máslem. Postupně vmícháme mouku promíchanou s práškem do pečiva, pudinkový prášek, trochu citrónové kůry, špetku soli a vypracujeme těsto. Nalijeme do formy beránka a pečeme na 180° zhruba 45 minut.



Přeji Vám dobrou chuť!




Návod na drátkovaný košíček

16. března 2016 v 17:55 Vyrábíme...
Na drátkování mě baví, že lze vyrábět pomocí opravdu jednoduchých metod,
a přesto vytvořit výrobek, který pěkně vypadá a je i praktický.

Třeba jako tento, na výrobu snadný košíček.



Na jeho výrobu budete potřebovat:
  • vázací drátek silný (1,25mm)
  • vázací drátek slabý (0,5m)
  • kleště
  • pevnou papírovou roli (např. od alobalu)
  • vařečku

Začneme tím, že si ze silného drátku vytvoříme obruč o průměru, jaký chceme mít celý košík. Konce drátu do sebe zahákneme pomocí jednoduchých oček. Poté na roli namotáme dostatečné množství silného drátu, a vzniklou spirálu v ruce roztáhneme do vzájemně se překrývajících oček.


Nyní musíme vzniklou spirálu slabým drátkem přišít k připravené obruči. Vznikne nám tak vnější část dna košíku.



Opět vyrobíme spirálu, tentokrát kratší, a všijeme do středu dna.
Obrázek názorně představuje, kterak mi týden před velikonocemi rozkvetl Vánoční kaktus Usmívající se.



A je to stále stejné - spirála a šití - až do třetího patra košíku.


Vršek košíku je důležité opět zpevnit pomocí obruče ze silného drátu.


Nakonec vytvoříme ze silného drátku držátko, které potáhneme spirálkou namotanou na malou vařečku.



A je to. Košíček je hotový a připravený na použití...



Mějte se moc hezky!




Drátkované miniatury

4. března 2016 v 20:13 Vyrábíme...
Stále si hraji s drátky. Pod rukama vznikají více či méně povedené výtvory. Každopádně je to ale stále velká radost. Do mysli se mi vkrádají jarní motivy. A také mě těší používat barvy.









Dnes už k nám přišlo opravdové jaro - rozkvetlým krokusům těžká sněhová peřina naštěstí neuškodila, a tak si hladové včelky mohly pochutnat na sladkém nektaru.




Mějte se krásně!