Listopad 2015

Tak už i my svítíme...

29. listopadu 2015 v 20:12 Momentky
... protože advent právě začal.

Přivítali jsme ho, bohužel, tuze nehezkým počasím, a tak ti, kteří se účastnili prvních trhů a adventních rozsvícení, potřebovali především deštníky a vůli nenechat se deštěm otrávit... Ale dnes jsem zaslechla, že by se před štědrým dnem mělo ochladit a možná by i mohla přijít pravá vánoční sněhová nadílka. Tak na to už se těším!

Výroba adventního věnce byla asi u každé z vás hlavním tématem tohoto víkendu. My jsem se činily už v pátek a vyrobily jich pět. Dva zůstanou u nás doma a zbytek jsme rozdaly příbuzným. Já se k výrobě vlastně ani moc nedostala, spíš jsem jen korigovala nadšení Natálky a Viktorky. Myslím, že se jim opravdu povedly, a doufám, že se budou líbit i vám.








A teď jdu omrknout vaše úžasné výrobky a moc se na ně těším!

Krásné adventní dny!




Pivní housky a salát z červené řepy

27. listopadu 2015 v 19:47 Recepty
Své předsevzetí o pátečním nenakupování jsem dodržela. Nenechala jsem si sice ujít pozvání do kavárny (to se ale do nákupu určitě nepočítá, že ne Mrkající?) a pokochala se v naší vánočně vyladěné galerii (fotky najdete v minulém článku), ale obchodům s jídlem jsem se obloukem vyhnula. Věřte, že to bylo až škodolibě příjemné, zvláště když jsem přes výlohu viděla otrávené tváře ve frontě u kasy... Takže mé rozhodnutí hodnotím veskrze pozitivně!

K večeři jsem podle plánu upekla housky, a ze zásob, co byly doma k dispozici, jsem udělala salát z červené řepy. Pivní housky jsem dělala poprvé a určitě u nich zůstanu. Jsou vláčnější a chuťově lepší než ty klasické, co jsem pekla dříve. Tak pokud máte chuť, tady jsou recepty na obé:

Recept na pivní housky
  • 3,5 hrnku polohrubé mouky
  • 1 vejce
  • 1 hrnek piva
  • 1 lžíce soli
  • 3/4 kostky droždí
  • 70ml oleje
Z vlažného piva a droždí zaděláme kvásek. Když vzejde přidáme ho k prosáté mouce, osolíme, přimícháme žloutek a olej, a vypracujeme těsto. Z vykynutého těsta pleteme housky, které na plechu ješte chvilku necháme nakynout. Pomašlujeme bílkem a ozdobíme mákem, hrubou solí či kmínem. Pečeme v rozehřáté troubě při 200° do zlatova.


Recept na salát z červené řepy
  • 3-4 hlízy červené řepy
  • kysaná smetana
  • česnek nebo křen
  • vlašské ořechy
  • sůl
  • pepř
Omyté hlízy povaříme ve vodě, necháme zchladnout, oloupeme a nahrubo nastrouháme. Kysanou smetanu rozmícháme s prolisovaným česnekem (nebo s nastrouhaným křenem), solí a pepřem. Přidáme hrst nasekaných vlašských ořechů, promícháme s řepou a necháme v chladu odležet. Tenhle salát vás opravdu nezklame. Dá se také použít jako pomazánka na chlebíčky a jednohubky. A věděli jste o tom, že červená řepa v těle odbourává všechny substance zodpovědné za vznik depresivních stavů? Tak hurá na řepu!


Přeji Vám dobrou chuť a buďte veselí!




Den nenakupování

26. listopadu 2015 v 8:00 Zamyšlení
Víte o tom, že zítřek je mezinárodním dnem nenakupování? V dnešní době, kdy se konzum stal novodobou lidskou hodnotou, mi to přijde jako skvělý nápad. Rozhodla jsem se, že tento významný den budu respektovat a v pátek mě v krámu nikdo neuvidí!

Člověku to v dnešní době přijde až nereálné, že by jeden den v týdnu (a ještě k tomu v pátek, kdy supermarkety praskají ve švech!) nezašel pro něco do obchodu. Zvykli jsme si, že je otevřeno v sobotu, v neděli, o svátcích, a často i o půlnoci. A plně toho využíváme. Nemusíme přemýšlet, zda máme doma dostatečné zásoby, neboť cokoli seženete v podstatě kdykoli za prvním rohem. Pravda, nejste-li z města, máte to trochu složitější. V tom případě (dojde-li nám třeba během pečení mouka), ale sedáme do auta, a tradá na nákup do nejbližšího marketu.

Dostupnost všeho nás zhýčkala, přestali jsme myslet na zadní vrátka a spižírny máme poloprázdné. Jsme také rozmlsanější, a toužíme stále po něčem novém, co by ještě uspokojilo naše chutě. A naše spotřeba vzrůstá a vzrůstá. A proto jsou krámy stále plné lidí s plnými nákupními vozíky...

Jenže... potřebujeme opravdu tolik nakupovat? Já vím, chce to možná větší plánování jídelníčku a více času v kuchyni při domácí přípravě pokrmů, ale jde to. A hlavně to za to stojí. Kromě toho, že ušetříme pár kaček (protože při každém nákupu vložíme do košíku i to, co opravdu nepotřebujeme), získáme i dobrý pocit, že jsme doma upekli či uvařili bez polotovarů.

A proto v pátek nepůjdu nakupovat. Upeču domácí housky, abychom měli čerstvé pečivo, a vše ostatní se doma najde z předchozích nákupů. Stačí rýže a trocha zeleniny, anebo čočka. Hlady rozhodně neumřeme...

Co vy na to? Milujete nakupování natolik, že se ho ani v pátek nebudete schopni vzdát?

Pokud to ani jeden den bez nákupu nevydržíte, zkuste se tedy alespoň vyhnout obchodům s potravinami. Navštivte nějaký malý krámek ve vašem okolí a kupte si v něm třeba dřevěného andílka, kterého si doma pověsíte do okna.


A nebo navštivte nějakou galerii a kupte si v ní něco hezkého, něco, co vám udělá opravdovou radost. Jednu takovou s vánoční tematikou vám mohu vřele doporučit. Najdete ji u nás v Mníšku pod Brdy, otevřeno je od pátku do neděle až do vánoc. Je to balzám pro duši a pastva pro oči... A tam si klidně něco kupte, i kdyby bylo vyhlášeno třeba sto dnů nenakupování...











Užijte si tento den, ať s nákupem či bez něj...




Narozeninový kalendář

23. listopadu 2015 v 20:44 Vyrábíme...
Když jsme letos zapomněli na sedmdesátiny jedné z babiček, řekla jsem si: a dost! Takhle to dál nejde. Problémy se zapamatováním narozenin členů rodiny povážlivě vzrůstaly a kritickou situaci bylo nutno vyřešit. Bylo třeba vytvořit ucelený přehled jednotlivých dat, který ale bude pořád na očích. Nevím, jak tento problém řešíte vy, zpravidla se narozeniny vypíšou do nějakého notýsku. Jenže ten je většinou schovaný někde v šupleti a problém je tu stejně. Rozhodly jsme se proto vytvořit opravdu velký a přehledný narozeninový kalendář, který jsme umístily na bok lednice, a tudíž ho máme na očích neustále. Problém se zapomněním by tedy mohl být eliminován.



Jenže život není jen o narozeninách. Bohužel. Dnes si u nás doma připomínáme jedno smutné výročí.... jmenoval se Arny a byl to ten nejlepší pes na světě...


Mějte se krásně a děkuji za vaši milou návštěvu.


Arašídová nugeta

22. listopadu 2015 v 18:00 Recepty
Konečně jsem se k ní dostala. Recept od Moniky Z kopečku jsem doma sušila už dost dlouho, a tak jsem byla ráda, že konečně nastal čas pustit se do ní - do domácí nugety. Monika nabízí i lískooříškovou verzi, já jsem ale milovník té arašídové.
Recept není vůbec složitý a z uvedeného množství si vytvoříte jednu skleničku této dobroty. Trochu jsem se, pravda, zdržela u mixování arašídů. Pasta se lepila na nože mixéru, musela jsem je v průběhu čistit. Arašídy se mi také úplně nepovedlo rozmixovat do hladka - pár drobných hrudek tam zůstalo. Možná ale máte doma lepší mixér,tak to pro vás nebude problém.



Recept na arašídovou nugetu
  • 100g pražených nesolených arašídů (myslím, že může být ale klidně i méně)
  • 180g kvalitní mléčné čokolády
  • 2 lžíce vanilkového cukru
  • 1 lžíce kvalitního rostlinného oleje

Oloupané arašídy rozmixujeme na hladkou pastu. Přidáme do ní vanilkový cukr a olej, a opět mixujeme. Čokoládu rozpustíme ve vodní lázni, přidáme k arašídové pastě, a ještě jednou promixujeme. Naplníme do skleničky a můžeme mlsat. Nugeta je opravdu výborná, chutnala nám všem.


Tak dobrou chuť!




Paní profesorko...

21. listopadu 2015 v 19:00 Zamyšlení
... Anno Hogenová, tenkrát na fakultě má nejoblíbenější...

DĚKUJI!

Děkuji za slova, která jsem potřebovala slyšet.
Za slova, která mi pomáhají se o něco víc otevřít.
Za slova, jež mi dávají novou sílu čelit otázkám...

Zkuste si najít čas i vy.
Pusťte si TATO SLOVA do sluchátek místo večerního zírání na TV.
Uvařte si k nim čaj, zapalte svíčku a třeba si u nich něco šmodrchejte.
A poslouchejte.

A potom zkuste i vy hledat svůj pramen...




Omlouvám se za tu dnešní filozofickou chvilku,
ale nějak mě to usebírání v posledních dnech chytá za pačesy...


Snad to pochopíte...





Adventní přípravy

20. listopadu 2015 v 12:00 Vyrábíme...
Už máte rozmyšleno, jakou si letos uděláte adventní výzdobu?

My se už brzy pustíme do věnců, které zdobíme moc rády. Hlavně proto, že se pokaždé sejdeme s kamarádkami a jejich dětmi a tvoříme společně. Důsledkem toho je, že i když mám rozmyšleno, jak by měl věnec vypadat, v průběhu večera se často inspiruji dekorací či postupem někoho jiného, a výsledek je nakonec úplně jiný, než jsem původně zamýšlela. Vždy to ale stojí za to. Pustíme si koledy, svaříme víno a bytem zavládne tvůrčí pohoda. Advent může začít.


Letos bych chtěla mít věnce skořicovo-pomerančové, a tak trochu jablečné... Ale nevím, jak to nakonec dopadne, a co se tam ještě všechno přimíchá, každopádně budou stopro přírodní. (I když mám podezření, že holky mi tam stejně propašují nějaká ta cingrlátka - ale, co nadělám?).


Chci si letošní svátky opravdu užít. Navzdory tomu, co se všude kolem nás děje zlého. Ba právě proto! Dnes, víc než kdy jindy, si musíme nacházet štěstí, i kdyby bylo titěrné, v každodenních všednostech...


Nakrájená jablka se na mě smějí svými hvězdičkami. Přinesou nám štěstí?



Lidem chybí kousek štěstí,
nikoli proto, že by jej nikdy nenalezli,
ale proto, že se nezastaví,
aby si jej užili...



Přeji vám pohodový víkend...





Andělské zvonění

18. listopadu 2015 v 19:30 Momentky
Mám ho!
Dnes přišel poštou v úhledném balíčku, i s náhradními svíčkami a miskou na odkapávání vosku. Myslela jsem si na něj od dětství, kdy jsem ho se zatajeným dechem pozorovala o vánočních svátcích u babičky. Nesměli jsme se ho ani dotknout a já k němu vzhlížela, jako k nějaké svátosti. A napjatě poslouchala to jeho zrychlující se, a pak zase slábnoucí zvonění barevných korálků o kovové činely.


Když jsem zjistila, že nedaleko nás, na druhé straně Brd, existuje chráněná dílna, ve které zvonící stromeček, ten vánoční zázrak, vyrábějí, neváhala jsem ani vteřinu a hned ho koupila.


Současní výrobci objevili nástroje pro výrobu tohoto zvonění ve slovenské vísce Horná Štubňa, kde výroba původního zvonění ustala v roce 1989. Nástroje, spíš tedy 2 palety rezavého šrotu, opravili a více než rok usilovně pracovali na znovuobnovení výroby. Dnešní výroba je stejně jako v minulém století původní a ruční. Kompletní díly, práce a veškeré komponenty jsou ryze české výroby a českého původu. Jednotlivé kovodíly nesou punc válcoven plechu ve Velkém Šenově. Tyto jsou ručně lisovány v Rožmitále pod Třemšínem, kde probíhá i veškerá nástrojařská práce a zároveň kompletace v chráněné dílně zaměstnávající osoby s tělesným postižením. Ostatní bižuterní komponenty jako jsou skleněné perle, řetízek a zvonící korálek, mají svůj původ na Jablonecku.




Pokud také toužíte po Andělském zvonění, můžete si ho koupit TADY.

Proč nepodpořit opravdu český výrobek?




Svícny

17. listopadu 2015 v 10:00 Vyrábíme...
Rukodělnou výrobu u nás doma převzaly Naty s Viky. Tvoří jako o život, protože už za necelý měsíc chtějí své výrobky prodávat na tradičním vánočním Knoflíkovém trhu v našem městečku. Je to jeden z těch, v poslední době populárních trhů, kde si dospělí s dětmi prohazují role. Výrobci i prodejci jsou děti ze základní i mateřské školy a dospělí jen procházejí kolem jejich pestrobarevných stánků, kochají se úžasnými výrobky a snaží se od každého aspoň něco koupit, aby ocenili tu jejich ohromnou tvůrčí snahu.

Holčičky se letos pustily do zdobení svícnů. Skleněné dózičky jsme koupily v Ikea, a barvičky na sklo v papírnictví. A tady jsou výsledky jejich tvoření:























A na závěr jeden kávový...



Přeji vám klidný sváteční den...





Vůně vanilky

16. listopadu 2015 v 19:13 Z mého obchůdku...
I když to venku nevypadá, advent se nezadržitelně blíží.

Je čas provonět si domov vánoční vanilkou...






Po dvaceti letech...

14. listopadu 2015 v 17:45 Zamyšlení
... od maturity jsme měli třídní sraz.

  • Kluk, co se mi líbil, nepřišel...
  • Kluk, co se mi také líbil, má doma alkoholičku...
  • Ta, co nosívala trvalou, přišla s čírem...
  • Ten, co byl šprt a vlezprdelka, je vlezprdelkou stále...
  • Třetina kluků plešatí...
  • Dvě třetiny holek jsou při těle...
  • Polovina všech kouří...
  • Pijou všichni...
  • Holka, co propadla u matury, skvěle vychovává své děti...
  • Premiant třídy jménem Šťastný (ten, co má v datu narození čtyři sedmičky!), se "musel" brzy ženit, a není šťastný...
  • Ta protivná holka z předposlední lavice, zůstává protivná i nadále...
  • Všichni žijou...
ale přesto:

  • Všichni zestárli...

...což nechápu, když já jsem přece pořád stejná :-)



A ještě jedna fotka na závěr.

Omlouvám se všem prudérním čtenářům, ale pobavila mě natolik, že sem ji sem prostě musela dát....




Třídním srazům zdar!





Podzimní Točník

12. listopadu 2015 v 22:35 Toulky
Stihli jsme jeho návštěvu na úplně poslední chvíli.

Nesmírně přívětivý hrad s překvapivou spoustou volně pobíhajících zvířátek.

Malebný kraj ...






















... kam stojí za to vyrazit.

A důležité je nevynechat návštěvu stylové žebrácké hospody U krále Václava IV. - což není žádná kašírka.
Poctivý zájezdní hostinec s kachlovými kamny, stolky pro karbaníky a porcelánovými pivními tácky.
Plesám!!!



Pravé kérkonošské kyselo

11. listopadu 2015 v 7:00 Recepty
Pamatujete na Trautenberkovo: "To kyselo je moc kyselý!!!?" Jako dítě jsem si vždy lámala hlavu, co že to kyselo asi je. Doma jsme ho nikdy neměli, což mi tenkrát vůbec nevadilo, protože už jen název mi byl značně podezřelý! Mé dětské chutě by tato polévka asi zrovna neuspokojila... jojo, však mým dcerám také zrovna dvakrát nejede.

Jenže kyselo a k tomu ještě pravé kerkonošské, je naprosto senzační jídlo. Záměrně říkám jídlo, i když je to polévka. Dá se totiž jíst k snídani, obědu i večeři, a dáte-li si pořádný talíř této lahody, netřeba jíst nic dalšího. Kyselo patří ke Krkonoším, jako perník k Pardubicím. V tomto chudém kraji stál hrnec s kyselem na každé plotně, polévka se přihřívala a jedla po celý den.

A jak na kyselo? Je to opravdu jednoduché. Jedinou komplikací pro někoho může být chlebový kvásek. Pokud nepatříte mezi pekařky domácího chleba a tudíž kvásek neuchováváte, můžete si ho koupit a nebo jednoduše vyrobit.


Recept na "Pravé kérkonošské kyselo"

Ve vodě uvaříme houby (sušené či čerstvé) s kmínem a solí. Přidáme kvásek, rozkvedláme a vaříme do zhoustnutí. Přimícháme vajíčko zlehka osmažené na cibulce, a ještě krátce povaříme.
Do hotového kysela nakonec přidáme na kostičky nakrájené uvařené brambory.
A můžeme podávat...


A jak si doma vyrobit kvásek? Tento recept je jednoduchý a osvědčený, potřebujete ale čtyři dny...


Recept na kvásek

1.den
Do nádoby (velký hrnek, zavařovací sklenice, miska s vyšším okrajem) dej 250g žitné celozrnné mouky, 1/4l vlažné vody a jednu nastrouhanou cibuli. Nádobu překryj mikrotenovým sáčkem nebo potravinářskou fólií a navrch utěrkou.
Ulož na teplé místo, ideálně s 25-30°
2.den
Přidáme trochu žitné mouky a vody.
3.den
Opět přiživíme žitnou moukou a vodou.
4.den
Dnes je kvásek nakvašený a kyselý. Dnes z něj můžeme péct chleba anebo vařit kyselo.


Tak ať vám chutná...


Tunelová šála

8. listopadu 2015 v 16:30 Vyrábíme...


... a moje první selfie, to abyste ji viděli... (Á propos, zkoušeli už jste sami sebe vyfotit velkou zrcadlovkou? I když neholduji selfíčkům, tak u tohoto počínání jsem se vážně pobavila...)


Šálu dám tchýni pod stromeček, doufám, že se bude líbit. Pletla jsem z NAKO Party na 5,5 jehlicích a šlo to jako po másle.

A pokud vy stále ještě nevíte, čím obdarovat své blízké - ručně dělanou šálou rozhodně nic nezkazíte. A do Vánoc jich stihnete udělat klidně ještě pět!


Přeji Vám krásný den a děkuji, že jste se stavili...



Padá...

6. listopadu 2015 v 13:12 Zamyšlení
Ještě padá
mana z nebes.

Vzduchem víří
a pod nohama šustí.

Zlato, zlato, zlato.

Letos zlatější než jindy,
nebo si víc všímám?

Ještě chvilku
a nebude.

Zlato obrátí se v prach.












Vychutnávejme si tu krásu.
Ještě chvilku můžem...



Pudinkové pokušení s čokoládou

4. listopadu 2015 v 18:00 Recepty
Receptu na tyto řezy jsem si všimla kdesi na internetu a vypadal velmi dobře. Když jsem si ale přečetla hodnocení od těch, kteří ho vyzkoušeli, byla jsem na vážkách, zda se do něj vůbec pouštět. Výhrad bylo až až... Díky recenzím jsem ale pochopila, kde má koláč slabší stránky a pokusila se je napravit. S výsledkem jsem pak byla nadmíru spokojená a určitě se k tomuto receptu budu ráda vracet.

Pudinkové potěšení s čokoládou

těsto:
1 hrnek cukru
4 vejce
1 hrnek mléka
2,5 hrnku hladké mouky
3/4 hrnku oleje
prášek do pečiva
lžička vanilky

náplň: 2 vanilkové pudinky a 700ml mléka

poleva: hořká čokoláda a 1 hrnek smetany ke šlehání


Vajíčka vyšleháme s cukrem a vanilkou, a postupně přidáváme mouku s práškem do pečiva, mléko a olej. Vymíchané těsto nalejeme na větší plech a pečeme do zlatova na 180°. Do upečeného těsta uděláme obrácenou vařečkou důlky.

Vychladlé těsto potřeme marmeládou (např. jahodovou nebo rybízovou). Připravíme vanilkový pudink (s cukrem nebo bez) a navrstvíme ho na marmeládou potřené těsto. Uhladíme a necháme vychladnout.

Smetanu ohřejeme na mírném ohni, ale nevaříme. Ohřátou odstavíme a rozpustíme v ní čokoládu. Směsí pak rovnoměrně polijeme pudinkovou vrstvu. Uchováváme v chladu.


Přeji Vám dobrou chuť!

Kurz vaření

2. listopadu 2015 v 19:00 Momentky
V červnu jsem od kamarádky dostala dárkový poukaz na kurz vaření v Chef Parade. Zprvu jsem z něho byla rozpačitá a přiznávám, moc se mi na něj nechtělo... Dárkyně mi ale nakonec vyšla vstříc s tím, že kurz absolvuje se mnou. To už jsem se pak tolik nebála, protože sdílená obava je, jak známo, obava poloviční... Kurz, který jsme vybraly, nás měl naučit základy thajské kuchyně.


I přes počáteční strachy byl celý večer naprosto pohodový. Velmi milá paní kuchařka nás s lehkostí naučila (skutečně naučila!) uvařit thajskou polévku Tom Yum, jarní závitky, zelené kari s jasmínovou rýží a Pad Thai nudle. Všechno to bylo opravdu moc jednoduché a hlavně rychlé - což jsou, konkrétně pro mě, dva zásadní požadavky, bez kterých doma moc nevařím.



A co jsem si uvařili, to jsme si také snědli. Cena kurzu se díky tomu už nezdála tak vysoká, protože jsme se popravdě dost přecpali.... Thajská jídla jsou lehká (kaloricky i dovednostně), díky pastám (Tom Yum, chilli/curry, zelená kari) nenapodobitelně pikantní a sladkokyselá, a obsahují samozřejmě spoustu zeleniny, bylinek a mořských potvor. Díky rybí omáčce se vaří bez soli.

Z celého kurzu jsem nakonec byla nadšená a moc se těším na to, až si všechna jídla zkusíme uvařit doma. (Nebojte, určitě sem pak vložím nějaký recept, abyste z toho také něco měli).




Takže, až si budete lámat hlavu s vánočním dárečkem - co takhle darovat poukaz na kurz vaření???