Říjen 2015

Samhain - začíná vláda tmy

31. října 2015 v 18:00 Zamyšlení

Nejdůležitějším svátkem keltského roku je svátek Samhain, jímž Keltové začínali nový rok. Slaví se v noci ze 31. října na 1. listopadu a jde o skutečný předěl roku, neboť končí období hojnosti, tepla a světla, a naopak do života lidí, zvířat i rostlin přichází období tmy, zimy a nejistoty.


Vedle oslav a hodování bylo ovšem také zapotřebí obětovat bohům před nastávající temnou částí roku. Aby se Slunce vrátilo, aby se člověk dožil nového jara, aby nebyl hladomor a vydržely zásoby přes zimu … těch strachů a obav bylo moc. Obvykle se prý obětovalo první mládě z každého vrhu a nejstarší ze zvířat.


S koncem roku se také vzpomínalo na ty, jejichž život již skončil - na padlé a zemřelé. Samhain byl též svátkem říše mrtvých, světa duchů. Křesťanská církev později keltský svátek pojmenovala dnem Památky zesnulých - Dušičkami. Hřbitovy nakrátko ožijí stovkami svíček. Keltové místo svíček zapalovali malé ohníčky. Věřili, že v té době se duše předků nakrátko vracejí do našeho světa a ohníčky jim měly posloužit pro orientaci - a také pro zahřátí. Říká se, že v tento svátek mohou mít mrtví jediný den v roce hmotné tělo; na Samhain tedy mizí hranice mezi světy. Živí a mrtví mohou být nakrátko zase spolu. Je nutné však být ve střehu, neboť krajinou se mohou potulovat i zlé mocnosti z říše temnot! Také ty je zapotřebí usmířit si obětmi.


Magická noc končí úsvitem.
Mrtví se vrací do svých příbytků, temná moc pozbývá sil.
Začíná další rok.





Maličkosti

28. října 2015 v 17:00 Momentky
umí udělat velkou radost.

A v jednoduchosti je ta největší krása.


Drátěnkou potažená zavařovačka....



Přeji hezké podzimní večery...



Dušičková nálada

25. října 2015 v 19:30 Momentky

Starý hřbitov v Železnici










Hřbitůvek u poutního kostela sv. Máří Magdalény, nedaleko vesničky Stupná











Nějak mě chytla dušičková nálada... a vůbec mě to netrápí. Mám to vlastně tak trochu ráda, zastavit se v tomto podzimním období, zapálit svíčku a chvilku se rochnit ve vzpomínkách na ty, co tady byli, ale už nejsou... Snažím se vždycky vybavit to veselé, vtipné nebo třeba i trapné, co jsem s oním člověkem zažila, a pak se kolikrát stane, že při takovémto usebírání ne úplně vhodně vyprsknu smíchy...
Ale snad to nevadí. Snad to lidičkám tam nahoře dělá radost, když na ně vzpomínám s úsměvem...


Mějte se dobře a nebojte se vzpomínek!

Babička pozdravuje a omlouvá se

23. října 2015 v 7:49 Knihy
Tak zase jedna z knižních novinek, která stála za to...

Mám moc ráda příběhy vyprávěné z netradičních pohledů. V tomto případě je hlavní hrdinkou osmiletá Elsa, která se horko těžko vyrovnává s odchodem milované babičky a přitom zjišťuje, že některé věci se mají trochu jinak, než se původně zdálo...

Úžasný příběh, který vám dovolí popustit uzdu fantazii, ačkoli je vlastně (někdy až děsivě) reálný.


Doporučuji!!!

Myslím, že to může být i dobrý tip na vánoční dárek.

Dobrá kniha nikdy nezklame...







Domácí wafle

20. října 2015 v 21:38 Recepty
Nový toustovač jsem dostala od Ježíška už před třemi lety...

A teprve nyní mi došlo, že to není jen tak obyčejný toustovač, ale že se v něm dají také dělat wafle!
(... a možná že i další dobroty, na což možná po letech ještě přijdu ...). Jó, člověk se pořád učí.

Jakmile jsem tento, pro naši mlsnou domácnost zcela zásadní objev učinila, jala jsem se vyrobit své první domácí wafle.
Sice nebyly tak úžasně nadýchané, jako v jedné místní kavárně, kam na ně rádi chodíme, ale byly VYNIKAJÍCÍ!!!


Recept na wafle

250g hladké mouky
7g droždí
320 ml mléka
2 lžíce cukru
1/2 lžičky soli
120g másla
sníh ze 2 bílků

Droždí a cukr rozpustíme ve vlažném mléce. Přidáme sůl a mouku, vymícháme a necháme asi půl hodiny kynout. Poté do těsta přidáme rozpuštěné máslo a nakonec vmícháme sníh z bílků.
A pak už jen rozpálíme tousto/waflovač, lijeme těsto a pečeme.

Nám chutnaly s javorovým sirupem a skořicovým cukrem.



Dobrou chuť!

Nic nemuset...

18. října 2015 v 19:30 Momentky
... a jen tak si užít volný den.

Ráno vstát brzy, ne z donucení díky budíku, ale prostě proto, že už se vám chce.
Uvařit si čaj, dosypat slunečnici do krmítka a pak sledovat hladové krasavce, slétající se na ně z blízkého okolí.



A když vstanou děti, uvařit jim kakao. Nechtějí Granko ani Nesqvik.
Už mají jazýčky vytříbené a chtějí to opravdové, provařené s mlékem a cukrem na plotně.


Konečně dokončit první vánoční dárek. Po půl roce. Snad se bude líbit, i když to není žádná hitparáda.
Moc se mi ale líbí použitá barevná kombinace.


K obědu sníst dýňovou polévku, protože je přece podzim, a dýní je všude dost.
Tak co vymýšlet jiného?


Odpoledne ořezat pastelky do penálu, aby se paní učitelka nezlobila.


A večer si prosvítit opravdovými plamínky...


a být spolu...



Jen tak si užít volný den...



72 hodin

14. října 2015 v 18:51 Zamyšlení
Naše školou povinná Natálka se minulý týden "povinně" zapojila do dobrovolnického projektu 72 hodin. Jedná se o projekt tří dnů plných dobrovolnických aktivit, které se v ČR konaly již po čtvrté. Kdykoliv během těchto 72 hodin (letos 8. - 11. října) se dobrovolníci po celém Česku pustí do aktivit, které pomohou druhým, přírodě, či jejich okolí.

Letošní motto znělo: "Zasaď strom třeba se starostou…" A proč sázet strom právě se starostou? Cílem projektu je totiž také podpořit vztahy s radnicí v místech, kde fungují oddíly, skupiny a další dětské organizace. Natálka byla ve skupině dětí, která sice stromy nesázela, ale místo toho trhala jablka ze zanedbaného padesátiletého sadu na okraji obce. Ta byla poté odvezena do ZOO koutku v Chuchli, aby si na nich pošmákla zvířátka, a nemusela jen tak nazdařbůh shnít pod stromy.


Moc se mi tento projekt líbí, jeho cílem je zapojit co nejvíce mladých lidí a ukázat jim, že stačí málo,
aby společně dokázali mnoho! Přesvědčit je, že jsou sami schopní změnit věci, které se jim nelíbí.
Naučit je spolupracovat a víc vnímat svět kolem sebe.


V neděli jsme se do onoho sadu šli ještě podívat, protože se Natálka chtěla pochlubit, jaká je užitečná :-).
Sousední rybník byl čerstvě po výlovu, tak šel přejít suchou blátivou nohou,
a podzim v odpoledním slunci maloval těmi nejkrásnějšími barvami.





Dnes už je za oknem šedivo a ponuro, prší. Tak je na čase zapálit si pro lepší náladu pár voňavých svíček...


Snad se ještě dočkáme sluncem prozářených dnů...

Podzim v lese

13. října 2015 v 6:00 Toulky
Volné páteční dopoledne jsem chtěla strávit o samotě v lese. Odpočinout si tam při procházce a sběru hub. Snažila jsem se vyrazit brzy ráno, abych byla pokud možno ušetřena výkřiků: "Maruš, kde jsi?...a.... Pepo, máš něco?...

...no, má samotářská pohodička bohužel netrvala moc dlouho. Před ječivou fistulí za smrčkovým hustníkem: Karle, pocem, tady jich je!!! jsem zbaběle prchla.

Ale i tak jsem (kromě několika hříbečků) stihla ulovit i pár snímků. Paleta barev byla velkorysá a kompozice se nabízely samy.

Stačilo jen stisknout spoušť...


















Mějte se krásně!



Hraběnčin štrůdl

10. října 2015 v 19:32 Recepty
Ideální obrana proti nadcházejícím splínům z mlhavých dnů, je dát si něco dobrého na zub.

Hraběnčin štrůdl je výborný a navíc do něj můžete zpracovat to, čeho teď v zahradách přebývá - jablka a ořechy. Velmi chutná i dětem, kterým klasický štrůdl moc nejede. Po těchto řezech se u nás jen zaprášilo...



Hraběnčin štrůdl

těsto:
450g polohrubé mouky
1/2 prášku do pečiva
150g moučkového cukru
200g másla (Hery)
4 žloutky

náplň:
asi 1kg jablek
vlašské ořechy
rozinky
mletá skořice
cukr, pokud jsou jablka kyselejší

sníh:
4 bílky + moučkový cukr

Vypracujeme těsto a 1/3 dáme do mrazáku. 2/3 těsta vyválíme na plech. (Je také možné dát i tyto dvě třetiny do mrazáku a pak je na dno vymazaného plechu nahrubo nastrouhat.) Nahrubo nastrouhaná jablka rozložíme na těsto, posypeme skořicí, ořechy, rozinkami a případně trochu pocukrujeme. Zakryjeme ušlehaným sněhem. Navrch pak nastrouháme zbylou 1/3 těsta. Pečeme na 180°.


Dobrou chuť!



Chodím "na boso"...

8. října 2015 v 17:22 Zdraví
... už něco málo přes rok. Nejdříve jsem to prostě chtěla vyzkoušet. Přišlo mi totiž jako skvělý nápad, dopřát si po letech přirozenou chůzi bez opory vyztužené obuvi. Bosé boty jsem poprvé viděla u kamaráda, který v nich i běhal, a zaujaly mě na první pohled. Hlavně ta myšlenka přirozené chůze! Přišlo mi to najednou tak logické - proč nedat noze volnost?
A dnes? V mém botníku už kromě žabek nenajdete tzv. normální botu. Všechny jsem je postupně a ráda opustila, a bosým botám dokonale propadla. Mám je do práce, do přírody (na vandr už bych v pohorách nešla!), na běhání...

A v čem je bosá bota výjimečná? Má nulový sklon podrážky, tzn. že pata je stejně vysoko jako špička, máte tedy přirozený postoj a noha může bez omezení pracovat. Podrážka je tenoulinká - 3mm (u outdoorových o trochu silnější) a to znamená, že cítíte po čem šlapete. Každý kamínek a terénní nerovnost vaše nožka vnímá, a díky této propriorecepci zapojuje v plné míře ty pravé svaly a podporuje tak celkovou správnou koordinaci vašeho pohybu. Bota je široká ve špičce, takže nedeformuje palec.

Na tyhle balerínky jsem si musela chvilku počkat, protože v mé velikosti se po nich v krámech jen zaprášilo. Ale mám je, a i když je letos už moc neužiju, o to víc se těším na příští letní sezónu!



Jen mě mrzí, že jsem bosé botky objevila až nyní, kdy už jsou mé dcery odrostlejší a jejich nožky bohužel prošly klasickou fází rvaní do kotníčkových bot (na radu všech MUDrů) a deformováním pomocí ortopedických vložek, což bylo samozřejmě všechno na nic. Jejich nožkám teď pomáhej pánbůh :-(.

Je to jen další z paradoxů dnešní doby - čím více chceme, aby děti měly zdravé nožky a již od malinka je nejrůzněji "podpíráme" - tím plochonohých dětí přibývá. Logicky. Jak se asi má spávně vyvinout vazivový a svalový aparát, pokud mu v tom různými výztuhami neustále bráníme? Mrzí mě, že k určitému poznání člověk dojde až když už je téměř pozdě.

Pokud byste se chtěli inspirovat, bosé botky najdete třeba ZDE.

Brambory, brambory...

4. října 2015 v 20:40 Momentky
... a Vysočina.

Patří k sobě.

Zabořit prsty do čerstvě zoraného řádku a nahmátnout je. Jsou jich tisíce a na každou musíte sáhnout. Jsem šťastná, že i moje děti ještě mohou zažít ten zemitý pocit, a být součástí zázračného koloběhu kolem nás....






Díky za ty dary!