Červenec 2015

Zázračná chia semínka

31. července 2015 v 6:44 Zdraví
Drobounká semínka šalvěje hispánské pocházejí z oblasti Latinské a Střední Ameriky a v minulosti patřila k hlavním potravinám bájných Aztéků. V poslední době se úspěšně zabydlují i v českých kuchyních. Chia (čia) semínka jsou považována za tzv. superpotravinu obsahující tolik zdraví prospěšných látek, že vydají za tucet jiných, ne tak obsažných plodin. Lze je konzumovat v různých nápojích, kaších, salátech, přidáváním do pečiva anebo jen tak. Nemají téměř žádnou chuť, jejich použití je tedy univerzální - do sladkých či slaných pokrmů.


Semínka chia, neboli také semínka běžců, jsou velmi oblíbená pro svou výživnou hodnotu. Mají ohromné hydrofilní vlastnosti - dokáží navázat tolik vody, že zvětší svůj objem až 12x. Díky nim je tělo zevnitř skvěle hydratováno, což má příznivý vliv na jakoukoliv fyzickou zátěž. Obsahují proteiny, kvalitní sacharidy a také tuky. Jsou zdrojem omega-3 mastných kyselin, které příznivě působí na kardiovaskulární systém. Chia semínka jsou vydatným zdrojem vlákniny, vápníku a antioxidantů. Pokud hledáte přirozený zdroj železa, zinku, fosforu, hořčíku a dalších důležitých živin, jsou pro Vás chia semínka jako dělaná.


A jak využívám zázračná semínka já? Léta jsem byla zvyklá na "klasickou" snídani - bílé pečivo s máslem a marmeládou. Tak nějak mi to pořád procházelo, až poslední dobou se metabolismus viditelněji zpomalil a tento typ snídaně mi přestal vyhovovat. Tloustla jsem a energie mi během dopoledne velmi rychle ubývala. Hledala jsem docela dlouho nějakou náhradu - nakonec na chvíli zvítězilo müsli s jogurtem, ale pořád to nebylo ono. Tělo prostě potřebovalo vysadit obilniny. A tak jsem nakonec našla snídani, která mi dlouhodobě naprosto vyhovuje a díky které mi energie (a to, podotýkám, mám fyzicky velmi náročnou práci) vystačí opravdu na celé dopoledne. Ta k třeba přijde k chuti i vám.


Moje snídaně

Nastrouhané jablko a banán, bohatě zasypané slunečnicovými a chia semínky.



A jaká snídaně vyhovuje vám?


Tajná zahrada

27. července 2015 v 8:48 Knihy
Nevěřila jsem, že by mě ještě omalovánky mohly bavit...


Ale baví...


Ořezejte pastelky a ztraťte se na chvilku v té kouzelné zahradě. Opravdový relax zaručen.





Není kuchařka jako kuchařka

25. července 2015 v 7:43 Knihy
Kuchařky si nekupuji, recepty spíš lovím v časopisech anebo na internetu. Shodou okolností se mi ale teď doma objevily dvě nové knihy s recepty. Každá je úplně jiná, ale přesto mají obě něco společného. Kromě receptů v nich najdete příběh. Příběh, který popisovanému jídlu dává duši.


První kuchařku jsem dostala od kamarádky k narozeninám - a když jsem ji držela v ruce, chtělo se mi plakat. Myslím, že není nad to, když vám někdo věnuje ručně dělaný dárek... Kdysi jsem si před ní posteskla, že moc neumím polévky - a u ní že vždy dostanu výbornou a pokaždé jinou. A ejhle - za půl roku dostanu sešitek s ručně psanými recepty polévek. A u každého receptu je něco navíc, obrázek, slůvko nebo věta, která je vám blízká a z obyčejného receptu udělá báseň...


Druhá kuchařka je zakoupená, je komerčně propagovaná, je na křídovém papíře a s perfektními fotkami...je jiná, ale přesto tak milá, protože i v ní vůně s láskou připravovaného jídla prostupuje autorčiným životem - od vzpomínek na dětství, rodiče a prarodiče, až po současnou zamilovanost a mateřství.


Myslím, že je dobré vyprávět příběhy. A myslím, že je dobré jíst jídlo, které má svůj příběh.



Není nad prázdniny v lese...

22. července 2015 v 7:52 Momentky
... ve srubu bez elektřiny a vody...


...když vlajka vyletí vzhůru...


... a jdem cestou necestou...


... někdy i sem ...


... no prostě prázdniny!!!




Levandulová sezóna...

20. července 2015 v 7:45 Z mého obchůdku...
... i u vás doma...





Rychlé tiramisu s borůvkami

18. července 2015 v 7:32 Recepty
Natálka se v prázdninovém migrování doma jenom mihla, a tak ani nezbyl čas na její narozeninovou oslavu. Aby ale nepřišla úplně zkrátka, vytvořila jsem toto bleskurychlé tiramisu do pohárků. Není to úplně pravé tiramisu, protože je bez žloutků a dalších přísad, přesto je to nesmírně osvěžující a chuťově výborný dezert.


Rychlé tiramisu

Množství přísad musíte odhadnout podle počtu a velikosti pohárků,
já na čtyři pohárky použila 200g cukrářských piškotů, 500g mascarpone a 120ml smetany na vaření.

Předem si připravte šálek espressa a nechte vychladit.
Mascarpone promíchejte se smetanou a moučkovým cukrem v hladký krém.
Množství cukru i síla kávy je na vás - já kvůli dětem dělala kávu slabší.
Na dno pohárků nalámejte vrstvu piškotů a pokapejte kávou. Překryjte vrstvou krému a vložte trochu borůvek.
Navrch dejte opět piškoty, zakapejte kávou a vše pokryjte krémem.
Posypte kakaem či strouhanou čokoládou a dejte na hodinu vychladit.


Dobrou chuť!



Kuks

15. července 2015 v 7:00 Toulky
Prázdninové toulání nás v neděli přivedlo do podkrkonošské obce Kuks nedaleko Dvora Králové. Tedy do Podkrkonoší.


Panství Kuks nechal zbudovat hrabě Špork na konci 17. století. Vytvořil zde symbolicky dva protilehlé a protikladné světy oddělené řekou Labe - jeden bohabojný a druhý hédonistický. Na pravém břehu nechal totiž postavit velkolepý špitál pro vojáky - hospital - s kostelem Nejsvětější Trojice a velkou zahradou, v níž se pěstovaly bylinky na výrobu léků.


Na levém břehu Labe zase vyrostl zámek a rozsáhlý lázeňský komplex s lázeňskými domy a dřevěným divadlem. Zde se konaly slavnosti a bujel bohatý společenský život. Hrabě Špork byl mecenášem umění, milovníkem hudby, znalcem i vydavatelem literatury. Zadával práci architektům, sochařům a malířům, kteří pro něj vytvářeli unikátní barokní díla. Bohužel, zámek vyhořel a z lázní zůstalo jen kaskádovité schodiště se sochami Tritónů na vrcholu. V době slavností po něm prý teklo víno z místních (dnes obnovených) vinic.


Současnou dominantou Kuksu tedy zůstává hospital s alegorickými sochami ctností a neřestí od Matyáše Bernarda Brauna.





Hrabě Špork vytvořil v Kuksu unikátní barokní skvost, který zdobí královedvorsko dodnes. Sám však konec života strávil po soudech. Jako kritik tehdejších společenských poměrů a zastánce náboženské tolerance byl trnem v oku vrchnosti. Nakonec byl obžalován z kacířství, byla mu zkonfiskována jeho velkolepá knihovna a jen díky přímluvě vlivných přátel neskončil na hranici. Zemřel v 76 letech a je pohřben v hrobce pod hospitalem.




Alchymista

8. července 2015 v 18:10 Knihy
Však já vím, že jste ho už všichni četli... vždyť i já, tak v sedmnácti, a tenkrát to byla hitovka. Jenže člověku se z hlavy vykuřuje postupně tak nějak všechno, a já si příběh mladého Santiaga potřebovala znovu připomenout.

Coelhův Alchymista je knížka, kterou si na dovču u moře můžete s klidným svědomím zabalit. Čte se lehounce, a příběh pastýře Santiaga, který se po stopách znamení vydá za svým Osobním příběhem, je milý, plný symbolů a myšlenek, které si nejen chcete zapamatovat, ale také podle nich žít.


Můžu trochu citovat?

Co je Osobní příběh?
"To je to, co jsi odjakživa chtěl dělat. Každý člověk zkraje mládí ví, jaký je jeho Osobní příběh. V té době je všechno jasné a možné a lidé se nebojí snít a přát si všechno to, co by v životě rádi dělali. Jak však čas plyne, jakási tajemná síla se snaží dokázat, že Osobní příběh uslutečnit nelze. Jsou to síly, které se zdají být zlé, ale v podstatě tě učí, jak máš uskutečnit svůj příběh. Připravují tvého ducha a tvou vůli, protože na této plnetě platí jedna velká pravda: ať jsi kdokoli a děláš cokoli, když něco doopravdy chceš, je to proto, že se to přání zrodilo v duši Vesmíru. Je to tvé poslání na Zemi. Splnit svůj Osobní příběh je jedinnou povinností člověka, vše je jedno..."


"Každý člověk na Zemi má poklad, který na něj čeká. My o těch pokladech ani moc nemluvíme, protože lidé už je netouží najít. Říkáme o nich jenom dětem. Pak už necháme na životě, aby vedl každého k jeho osudu. Bohužel však jen málokdo jde cestou, která mu byla vyznačena, což je cesta Osobního příběhu a štěstí. Ostatním připadá svět hrozivý - a proto se stává stále hrozivějším..."



Je na čase začít si plnit svá přání...



Vybrat tu správnou knížku

6. července 2015 v 22:07 Zamyšlení
.. na dovolenou u vody, není úplně snadné, neboť:

NESMÍ být moc tlustá, protože tahat ji s sebou na pláž je pěkná dřina a pak - dostat takovou bichlí přímo do nosu (to, když se pečlivou četbou propadnete do bezvědomí...), není žádná výhra.


NESMÍ být náročná na dějovou strukturu, na propletení postav, a na celkovou pozornost vůbec. Musíte totiž počítat s tím, že vás z četby bude neustále něco vyrušovat - od povykujících dětí, přes hádku staršího páru na vedlejší dece, až po neodolatelné pozvání na osvěžující Mojito od vašeho stejně neodolatelného muže :-) - a vy, pokaždé zas a znova, musíte ladně, jako šipka zahučet do rozečtené kapitoly, aniž by vám dělalo problém zorientovat se v prostoru a čase.


NESMÍ obsahovat příběh, který vás drapne, pohltí a nepustí, dokud ho celý nepřelouskáte. To pak, po zaklapnutí knihy a zasněném povzdechnutí nad právě prožitým dramatem zjistíte, že s vámi zbytek rodin naštvaně nemluví, že zítra už odjíždíte domů a že máte spálená záda.


NESMÍ být cenná. A když už cenná je, nesmí být půjčená. Počítejte s tím, že ji se 100% jistotou zapatláte opalovacím krémem, pokapete přezrálou broskví a v nejhorším případě zapomenete v hotelovém nočním stolku.


NESMÍ být moc vtipná. I když vám to nepřijde, tak ostatním lidem na pláži bude vaše hýkání a řehotání připadat spíš trapné a vy budete až do konce dovolené za exota.


NESMÍ být o zimě. Vězte, že v třicítkou rozpáleném písku, s žabkami na nohách a s rukama nechutně ulepenýma od rozteklé zmrzliny, dramatu o dobývání Severného pólu prostě neuvěříte.


A příště vám prozradím, jakou knihu jsem si vzala s sebou na dovolenou :-).