Když se rozbije pračka...

5. května 2015 v 8:00 |  Zamyšlení
..nemusí to být zas až taková katastrofa, jak se na první pohled zdá.


Ale pěkně od začátku. Minulý týden se nám rozbila pračka, což se zdál být, vzhledem k tomu, že peru denně, pěkný průšvih. Pračka není nijak stará, v podstatě se poroučela těsně po uplynutí dvouleté záruční doby...no a pak nevěřte tomu, že se do veškerých elektrovýrobků montují tzv. slušně řečeno "kazítka"... Takže kupovat novou se nám až tak úplně nechtělo, a proto pračka putovala k opraváři. Při jeho slovech, že bude opravená za deset dnů, jsem se trochu orosila. No, ale neuděláte nic, holt se nebude prát...což by, pokud dokážete vyhrabat ze skříně zásoby dávno již nenošených a odložených svršků, snad ještě šlo. Horší je vyrovnat se s desetidennní nevábnou hromadou špinavého prádla ve vaší vycíděné koupelničce. Takže nakonec seznáte, že se to bez praní postě neobejde a když se nedá prát doma tak..., od čeho jsou kamarádi? A tak jsem zvedla telefon, a vzápětí jsem putovala s hromádkou tmavého prádla k jedné kamarádce a později s prádlem světlým ke kamarádce druhé. No a protože prací cyklus neurychlíš, strávila jsem dohromady u jedné i druhé příjemné odpoledne. Daly jsme si čaj, makovec a stihly pokecat o tolika věcech, jako už dávno ne... a byl to vlastně nakonec úplně skvěle strávený čas.

A já si uvědomila, jak to bylo v době našich prababiček vlastně dobře zařízené. Jedna rodina měla velkou pec a jednou za týden se v ní pekl chleba pro celou vesnici,


u jiné se dralo peří - ženské se sesedly kolem velkého stolu a do noci si stihly vypovědět všechno, co je trápilo i těšilo.


Další rodina pěstovala zelí a v době sklizně se u nich všichni sešli, chlapi krouhali a ženy ho zvesela ušlapávaly svýma bosýma nohama.

(foto 4x -zdroj: internet)

Lidé pracovali v komunitě, žádná rodina neměla tolik nářadí a zařízení, aby obsáhla veškeré práce, ten měl to a ten zas něco jiného - vzájemnou pomocí a výměnným obchodem se však nakonec každý dobral toho, co potřeboval. Lidé měli jedinečnou příležitost setkávat se při práci, což bylo vlastně skoro pořád. Možnost setkávat se, být spolu, sdílet.
Dnes si doma sami vypereme, uvaříme, upečeme, umeleme, ušijeme... na všechno máme přístroje a vše potřebné si jednoduše koupíme v obchodě. Peří v peřinách už má dnes málokdo a zelí si nakládá jen pár nadšenců....V podstatě nám dnes chybí přirozený důvod setkávat se s lidmi z komunity, do níž náležíme - nemáme totiž nic společného na práci. A proto musíme organizovat návštěvy, zahradní párty, hospodská setkání a společné výlety, abychom se vůbec sešli a měli čas si spolu popovídat...

Tak se mějte hezky, a až se vám doma něco rozbije, nevěšte hlavy Mrkající.

Radka


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Beallara Beallara | Web | 5. května 2015 v 13:46 | Reagovat

Krásné a milé...pravdivé povídání.
Lidé k sobě měli daleko blíže a znali se, dnes je vše anonymní, sterilní, ztrácí se lidství.
..nestraš...pračka mi pere 11let bez jediné opravy, zázrak a velké štěstí na kus.

2 Radka Radka | Web | 6. května 2015 v 21:28 | Reagovat

[1]: Jojo, je to tak...bohužel. Měj se hezky a ať ti pračka ještě chvilku vydrží :-)

3 Drahuš Drahuš | E-mail | Web | 10. května 2015 v 16:53 | Reagovat

Ahoj Raduš, to jsi moc hezky napsala. Je pravda, že dříve lidé k sobě měli blíž a víc si pomáhali. Dneska tě nepozdraví ani lidé z jedné ulice, natož aby pomohli.
Přeju ti ať máš pračku brzo OK a spoustu dobrých lidí na blízku. Měj se krásně.

4 Radka Radka | Web | 11. května 2015 v 13:44 | Reagovat

[3]:Drahuško, děkuji. Naštěstí pořád kolem sebe ještě pořád vidím dost dobrých lidiček :-). Měj se krásně.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama