Kefírová buchta a jedno milé setkání

9. dubna 2018 v 22:25 |  Recepty
Jednou měsíčně pořádáme s kamarádkou večer nazvaný "Nedělní chvilka poezie". V místní kavárně se sejde pár lidí, natěšených na verše či úryvky próz od známých i méně známých autorů. Dáme si kávu či vínko, posloucháme, smějeme se či jen usmíváme, to podle nátury textu. Ale vždycky, a to nějak samovolně, se vytvoří naprostá pohoda. Asi právě TO je úděl literatury, dělat lidi lepší...
Už jsem pořádala spousty kulturních akcí, ale tyto večery mě těší nejvíc, asi i proto, že jsou tak komorní, nenáročné na přípravu, a vlastně se nemohou nepovést... Pokaždé je to fajn nedělní večer.

Včera proběhlo snad jedno z nejpůvabnějších a nejzábavnějších čtení z knih spisovatele, dokumentaristy, architekta a sběratele umění Michaela Třeštíka.


Jelikož povahou introvert, autor rád přenechal produkci naší společné kamarádce, překladatelce Míše.
Úryvky z jeho poslední knihy - jde vlastně o vybrané facebookové příspěvky - nás nesmírně pobavily. Mě osobně Třeštíkův styl humoru připomíná milovaného Woodyho Allena...




Od pana Třeštíka jsem dostala knihu s věnováním - a moc si toho vážím. Je to nesmírně milý, skromný a charismatický pán. Navíc velký fešák. Celkový dojem = podtržená 1!



Jojo, kéž by takových povznášejících chvil bylo v životě víc... Kéž by bylo víc takových mužů....

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nic naplat, duchovní potravy bylo dost, a teď se s vámi podělím o dlabanec skutečný
- a aspoň pro sladkožrouty snad vítaný:


Kefírová buchta

ingredience:
  • 400g polohrubé mouky
  • 300g cukru moučka
  • 2 vejce
  • prášek do pečiva
  • 150ml oleje
  • 500ml kefíru
  • kakao
Z bílků vyšleháme sníh. Žloutky přidáme k ostatním promíchaným ingrediencím a vymícháme řídké těsto. 3/4 ho nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech. Zbytek těsta trochu zředíme mlékem a přisypeme kakao. Opět do hladka vymícháme a cik cak nalijeme na plech. Pečeme při 180°asi 20minut.


Je to velice vláčná, svěží buchta, která má díky kefíru mírně nakyslý (takový lívancový) nádech. Přidala jsem k ní vanilkový puding zakoupený v Lidlu. Povedená kombinace!




A na závěr jedna zásadní otázka:
jestli pak víte, co nejvíc chutná (těm potvorám) srnkám?

MOJE TULIPÁNY!!!!



...letos bohužel nebude kvést ani jeden Zamračený


Aspoň, že ty hyacinty jim nechutnaj...



Přeji krásné jarní dny...



 

Do mlejna

1. dubna 2018 v 18:48 |  Toulky
Až pojedete na výlet do Dačic či Slavonic, nezapomeňte se tu stavit na vynikající kávu nebo čaj, při jejichž konzumaci se můžete donekonečna kochat interiérem původního mlýna s desítkami kousků prodejné autorské keramiky.
Fotila jsem na mobil, takže fotky nic moc, ale snad na vás aspoň kousek té útulné atmosféry přenesou.
Já jsem z ní byla nadšená...




Nádherný nápojový servis - vše originální keramika, kterou vytváří majitel kavárny:



Historické kousky nábytku najdete v každém koutku kavárny.




Samozřejmě jsem váhala, co si na památku odnést.
Nakonec to v záplavě hrnků, talířků, andělů a aromalamp vyhrály tyto tabulky s přírodovědnými motivy:




Kavárnu a galerii Do mlejna najdete v Markvarci u Dačic.





Lněné podsedáky

24. března 2018 v 19:00 |  Momentky
Uvažujete-li snad, tak jako já, o pořízení nových podsedáků na vaše židle či stoličky, s radostí vám mohu doporučit tvorbu paní Eriky. Já jsem na své židle chtěla ručně šité lněné podsedáky a náhodně jsem objevila právě tyto na mimibazaru. Paní Eriku najdete ale i na Fleru.

S výsledkem jsem moc spokojená - pečlivě ušito a za příznivou cenu. Posuďte sami:









Mám radost, když někdo něco umí...







 


Živá kavárna

2. března 2018 v 23:22 |  Zdraví

Je fajn přijít do kavárny, kde:

  • je na výběr jen jedno, ale zato výborné menu denně
  • si můžete napumpovat bylinný čaj z termosky za 10Kč
  • si poprvé dáte výborné cappuccino s mandlovým mlékem
  • zjistíte, že i dezert bez mouky a vajec může být vynikající
  • jsou na volno dva psi
  • je na volno libovolný počet dětí
  • je tak trochu nepořádek
  • s vámi pohovoří bosonohý majitel, třeba o vtipné rozcvičce na Radiu 1
  • kde si můžete zacvičit nebo zameditovat
  • kde prohlášení o nutnosti EET je napsáno rúčo na pytlíku na psí hovínka











Duše křečka

1. března 2018 v 6:09 |  Zamyšlení
Nevíte, kam se po smrti ubírá duše křečka? A existuje nějaké křeččí nebe? Nějaké peklo?

Šíša včera usnul a spokojeně si umřel. Do poslední chvíle jsem ho měla v dlaních a mohla cítit, jak jeho křehoučké tělo pomalu prochládá. Byl to zvláštní pocit, cítit poslední záchvěvy života v tom drobném zvířátku, poslední údery srdce a ploše zrychlený dech... Nebyl to strach ani odpor, spíš smíření. Byo to vlastně pěkné, pro nás pro oba. Také bych jednou chtěla umřít někomu v náručí...


Zapadlo nám další sluníčko...jako už tolikrát předtím. Něco končí a něco nového zase začne.



Jasně, byl to jen křeček, ale i tak je po něm smutno. Byl to náš Kostěj Nesmrtelný, dožil se bezmála tří let.

Ale musíme jít dál:
na podrbání za ušima tu totiž čeká další zájemce, kterému je nějaký křeček u zadku, navíc se ho tak trochu bál...
Chápete? Tak velký pes se bál křečka...






Život jde dál.

Naštěstí...




Včera...

28. února 2018 v 13:41 |  Zamyšlení

Včera neveřejná premiéra filmu Martina Šulíka Tlumočník v kině Lucerna.



Místo nemocného Juraje Herze Jiří Menzel v hlavní roli. I on je ale nyní nemocný...
Jako by to vše nechtěně zapadalo do kulis příběhu, který je o tom, jak se nejlépe vyrovnat s dějinným svinstvem.
Utápět se v bolesti a pocitu křivdy? Brát na sebe vinu svých předků? Nebo neřešit, zapomenout a žít, tedy alespoň do té doby, než vás boží mlýny (možná) setnou?


Je snazší být synem vraha nebo jeho oběti???

Pro mě zásadní dilema celého filmu, na něž neznám odpověď...




Mé první kynuté koláče

23. února 2018 v 19:20 |  Recepty
Trvalo mi to sice čtyřicet let, ale jsou na světě! Moje první kynuté koláče!
A díky super receptu se fakt povedly. Hlavně mě na nich baví, že nejsou suché, ale zůstávají vláčné i několik dní po upečení...

Uvedená dávka těsta vystačí na cca 30 koláčů o průměru 9-10 cm.

Kynuté těsto:
500 g hladké mouky
250 ml mléka
20 g droždí
100 g cukru krupice
4 žloutky
špetka soli
kůra z 1 citronu
200 ml rostlinného oleje

Z vlažného mléka, cukru a droždí připravte kvásek. Mouku prosejte do mísy se špetkou soli.
Jakmile je kvásek vykynutý, zamíchejte do něj žloutky s olejem a směs vlijte do mísy s moukou. Vypracujte hladké a nelepivé těsto. Mísu přikryjte utěrkou a nechte na teplém místě vykynout. Těsto během kynutí znovu jednou propracujte a nechte opět kynout. Vykynuté těsto by mělo být krásně měkké a vláčné. Moc dobře se s ním pracuje, nelepí se, není potřeba ho podsypávat.

V době kynutí si připravte drobenku a náplně. Já zkusila tvarohovou a makovou:

Tvarohová náplň:
250 g tučného tvarohu v kostce (ne ve vaničce)
1 žloutek
3-4 lžíce cukru krupice
kůra z 1 citronu

Maková náplň:
200ml mléka
100g moučkového cukru
200g mletého máku
1 čajová lžička mleté skořice
50g rozinek
citrónová kůra z jednoho citrónu
Mléko s cukrem uvedeme do varu, přisypeme mák a důkladně promícháme. Odstavíme ze sporáku a přimícháme skořici, citrónovou kůru, rozinky a necháme zchladnout.

Drobenka:
150 g polohrubé mouky
100 g cukru krupice
100 g másla

Na ozdobení a dochucení koláčů:
1 vejce - rozšlehané na potření
rozinky máčené v rumu
cca 70 g rozpuštěného másla na pokapání horkých koláčů

Příprava koláčů:
Troubu zapněte na 190 stupňů, 3 - 4 plechy vyložte pečícím papírem.
Vykynuté těsto rozdělte asi na 30 kousků, každý vyválejte do malé kuličky a nechte ještě pár minut na plechu kynout. Pak pomocí skleničky s rovným dnem rozmáčkněte kuličku na koláček a vytvarujte okraje. Skleničku je dobré "máčet" v mouce, aby se na těsto nelepila. Mezi koláčky nechte dostatek místa, protože při pečení nabydou.

Okraje koláčů pomažte rozšlehaným vajíčkem a naplňte makovou a tvarohovou směsí. Tvarohové koláče ozdobte rozinkami. Každý koláč pak dostatečně zasypte drobenkou a dejte péct do vyhřáté trouby asi na 15 minut.



Máslo rozpusťte v menším kastrolku a pokapejte jím koláče ihned po vytažení z trouby. Pokapejte nejen okraje, ale i náplň.

Koláče přendejte z plechu na tác nebo chladící mřížku a nechte vychladnout.

Skvělé jsou hned po upečení, ale krásně vláčné a měkké překvapivě vydrží i další dny.






Přeji dobrou chuť!

Patinované židle

10. února 2018 v 12:19 |  Vyrábíme...
Mám moc ráda staré věci. Nábytek, kuchyňské potřeby, užitkové nádoby. Tedy, ne všechny, to ne. Nemusím výdobytky socialismu reálného, ani toho s lidskou tváří... i když některé hračky, co i vzpomínám byly nádherné a mnohem kvalitnějí, než se vyrábí "Made in China" nyní. Tak těm bych nerada křivdila.
Co se ale týče vybavení domácnosti, tak to mě doba od 50.let minulého století až do počátku druhého tisíciletí neříká nic.

Nejvíc mě oslovují venkovské výrobky první poloviny 20. století. Jejich jednoduchost a praktičnost, ale přitom kumštýřská poctivost, a krása přírodních materiálů tenkrát bez výjimky používaných. Materiál je pro mě asi naprosto zásadní.
Přes mé staromilectví uznávám, že se i v současné designové produkci objevuje řada krásných výrobků. Jakmile jsou ale z plastu, pro mě osobně ztrácí přitažlivost...

Když akutně vzroste má potřeby obklopit se něčím se starou duší, a jako na potvoru zrovna nejsou prachy na to, abych svou touhu mohla rychle ukojit - protože, co si budeme nalhávat, za originální starý kousek, si musíte dnes pěkně připlatit - v tu chvíli sahám po štětci, a z nového vytvořím staré aspoň na pohled.

Patiny jsem se ještě nenabažila, a doma máme několik nábytkových kousků, na kterých se krásně vyjímá.


Nyní tedy přišly na řadu židle. Asi dvanáctileté obyčejné kousky z Ikea.


Lehce jsem je přejela brusným papírem a natřela třemi vrstvami bílé matné barvy. Po zaschnutí jsem na nich štětcem, jen minimálně smočeným v tmavě hnědé barvě, a v podstatě skoro suchým, vytvořila patinu.









Je to za chvilku hotové a člověk nemusí být nijak zvlášť šikovný, aby se dílo zdařilo.
Zbývá ušít, nebo koupit (třeba na Fleru) lněné podsedáky a efekt bude dokonalý.



Přeji Vám krásný den.
Radka




Zahřívací čaj

3. února 2018 v 18:57 |  Recepty
Chcete se už konečně zahřát?

Pokud jste z těch žen, které od září do května, ne-li po celý rok, trpí na stálý pocit nepříjemného chladu v těle, pokud vás studené nohy a ruce provází životem jako neodbytně věrný pes, tento nápoj je to pravé ořechové pro vás. Věřte nevěřte, hlavně ho ale zkuste, a myslím, že budete s výrazným prohřívacím efektem spokojené.


Kurkumovo-zázvorový prohřívací čaj

na výrobu budete potřebovat:
  • čerstvý zázvor
  • kurkumu (prášek)
  • černý pepř
  • med
  • citrón

Zázvor oloupeme a dáme do konvice (1l) s vodou. Začneme zahřívat a chvíli před počátkem varu přisypeme 2 lžičky kurkumy a půl žičky černého pepře. Povaříme asi minutu a odstavíme. Přidáme citrón a lžíci medu. Čaj má nádhernou oranžovou barvu, a nám nezbývá, než se zavrtat do křesla s knížkou, upíjet a užívat si pocit dobré chuti a intenzivního prohřívání.
Můžete pít ráno, i po celý den.
Můžete také přidat mléko, ideálně kokosové - a to se pak z čaje stává lahodná mňamka, po které usnete, jako koťata.

Kurkuma je skvělý lék, obsahuje kurkumin se silnými antioxidačními, protizánětlivými, analgetickými a antiseptickými účinky. Aby se v těle dobře absorboval, potřebuje látku piperin, kterou obsahuje černý pepř. Proto je důležité přidat do nápoje i ten. No, a o zázvoru a jeho pozitivních vlastnostech na zdraví se už snad ani nemusím rozepisovat...




Přeji krásné zimní dny.



Jarní pozdravení

3. března 2017 v 13:28 |  Recepty
Posílám vám všem srdečný jarní pozdrav!

Skalku mi už přes týden zdobí sněženky. Včera se k nim ale přidaly i krokusy, sladký to ráj pro pilné včelky,
které na ně začaly okamžitě naletovat. A to už zkrátka není jen tak.

Jaro je tady!



A s jarem snad už zmizí i ta příšerná únava, která mě provázela poslední dva měsíce... Tím se moc omlouvám za to, že jsem tak málo chodila na vaše blogy, o tom svém ani nemluvím...
Věřím, že mě sluníčko dostatečně nabije a zase bude veseleji.

A možná mě, alespoň krátkodobě, povzbudí i úžasně vonící káva, čerstvě namletá v tomto retro mlýnku.
Mlýnek mi přinesl můj muž z nějakého stěhování - byl majetkem jedné staré paní, která zemřela, a nikdo ho nechtěl.
Tak je u mě :-). Původně jsem si myslela, že ho natřu a dodám mu nyní tak moderní patinu, nakonec ale zvítězila lenost. Zůstane takový, jaký je. Patinovaný je až až, a ještě k tomu to není žádná kašírka :-)







Také vám musí přihrát další recept, který je opět od Dity P. Musím říct, že její recepty mě zatím nikdy nezklamaly.
Pokud tedy chcete zkusit její kapustové karbanátky, tak tady je postup.


Kapustové karbanátky podle Dity P.

ingredience:
  • středně velká kapusta
  • sůl a pepř
  • 3 rohlíky nakrájené na kostičky
  • 120ml mléka
  • olej/sádlo
  • 1/2 cibule, nakrájené na drobno
  • 20g másla
  • 2 vejce
  • 100g vařeného uzeného masa, nakrájeného na drobno (nebo slanina)
  • 150g strouhanky
postup:
Kapustu propláchneme a ponoříme do hrnce s osolenou vroucí vodou. Uvaříme do měkka a necháme okapat. Po vychladnutí nasekáme na drobno. Rohlíky namočíme do mléka. Na troše oleje osmahneme cibulku.
Ve velké míse smícháme máslo, sůl, rozklepnuté vejce, vymačkané rohlíky, osmahnutou cibulku, uzené maso, kapustu, pepř a tolik strouhanky, aby vzniklo karbanátkové těsto. Pěkně promícháme.
Namočenou rukou tvarujeme karbanátky a obalujeme je ve strouhance.
Smažíme na pánvi ve vyšší vrstvě oleje/sádla.

Jsou výborné, tak přeji dobrou chuť!


Stále mě baví výroba svíček. Baví mě vymýšlet nové "příchutě" a kombinace.

Svíčky jsou ze sójového vosku, takže nečadí a neprodukují zplodiny jako svíčky parafínové.
Díky přírodním éterickým olejům a parfémům krásně a přirozeně voní.

Vůně ylang ylang (kananga vonná) je vhodná pro udržení psychické rovnováhy.




Vonný sójový vosk lze též využít do aromalampiček.
Narozdíl od aromaolejíčků, které se přidávávají do vody, se vosk neodpařuje, neprská a může se použít opakovaně.
Nyní, v době nejrůznějších infekcí, jsem si oblíbila vosk s neuvěřitelně osvěžující vůní eukalyptu a máty.



Pokud by se vám svíčky líbily, vybírejte TADY


Přeji vám krásné dny,

Radka











Kam dál