Strouhaný kakaový koláč s tvarohem

18. května 2018 v 20:25 |  Recepty

Tento dezert je fakt bomba. U nás doma chutnal všem, kupodivu i odpůrcům tvarohu...



Ingredience na těsto:
  • 250g změklého másla
  • 2 žloutky
  • 150g moučkového cukru
  • 400g hladké mouky
  • 1 prášek do pečiva
  • 4 lžíce kakaa
náplň:
  • 4 vejce
  • špetka soli
  • 750g měkkého tvarohu
  • 150g moučkového cukru
  • 1 vanilkový pudink
Máslo, žloutky a cukr ušleháme do pěny, a potom vmícháme směs mouky, prášku a kakaa. Vypracujeme těsto, zabalíme ho do fólie a dáme na hodinu do mrazáku.
Mezitím připravíme náplň: z bílků a špetky soli ušleháme sníh. Žloutky vmícháme do tvarohu, přidáme cukr, pudinkový prášek a nakonec do směsi zapracujeme sníh.
Velký plech vymažeme a vysypeme moukou. Ztuhlé těsto rozdělíme na polovinu. Na hrubém struhadle nastrouháme první půlku a rovnoměrně rozprostřeme po plechu. Rozetřeme náplň a na ni nastrouháme druhou půlku těsta.
Pečeme ve vyhřáté troubě asi 45min při 170°.


Dobrou chuť!


 

Lublaň v květnu

8. května 2018 v 21:31 |  Toulky
Snažím se, abychom sem tam opustili svou "komfortní zónu" a vypadli z naší republiky ven. Nabýt nové zkušenosti, zážitky, pocity. Člověka to tak nějak povznese do většího nadhledu - řadu věcí pak, díky srovnání s (ne)fungováním věcí u nás, vidí jinak. Tentokrát padla volba na slovinskou Lublaň, protože jsem na ní slyšela pět jen samou chválu. No, podle mého, legenda nelhala...

Lublaň je menší, asi 300tisícové hlavní město Slovinska, s centrem, které obejdete za hodinu. Ale v tom má pro mě obrovské kouzlo, neboť velké metropole s davy lidí mě trochu děsí... Najdete tu hrad, kostely i pěkné uličky se starými domy, takže všechny vaše historické choutky můžou být ukojeny.Dokonce tu najdete i původní římské opevnění. Pro milovníky moderní architektury snad stačí dodat, že Lublaň je rodným městem Jože Plečnika, který tu zanechal obrovskou stopu...
Lublaň ale navíc nabízí vzdušnost, spoustu zeleně a mladého ducha. Centrem protéká řeka Lublanica, jejíž břehy jsou napěchované bary, bistry a restauracemi, bloky domů střídají četné parčíky (z ptačí perspektivy je Lublaň doslova zelená - aspoň nyní, v květnu), a všude jsou mladí lidé na kolech (cyklostezky najdete VŠUDE!) či bruslích, snad to jsou studenti místních četných fakult...












Až budete v nějaké hospůdce, dejte si luxusní čevapčiči s ajvarem a výborné místní víno. Chutnal mi i ležák Laško. Kávu seženete i v centru za 1,20 eur (vzpomenu-li na ceny v centru Prahy, kde není problém narazit na nicmoc presso za 70Kč a třetinku balené vody za 100Kč! - je mi stydno...)

Město žije do pozdních nočních hodin a cítíte se tu vítáni... ale tak nějak přirozeně, bez nepříjemného nátlaku "naháněčů".

Ohromnou výhodou Slovinska je jeho malá rozloha - autem jste za hodinu z Lublaně u moře a nebo v horách. My jsme se rozhodli pro návštěvu Piranu - přímořského starobylého městečka u chorvatských hranic. nelitovali jsme. Bylo tam nádherně,teď před sezónou možná víc, než jindy.









Bohužel... už jsme doma. Ještě by to chtělo alespoň tři dny - na výlet do jeskyň, na chovatelskou stanici Lipicánů a na horský trek. Takže poučení pro vás - na návštěvu Slovinska se nebojte vyhradit si aspoň týden. Ubytujte se klidně v Lublani a vyjíždějte paprskovitě, kam se dá... Všude je moc hezky, je to sice malá, ale velmi bohatá a pestrá země, která má všechno jako Čechy, ale navíc disponuje mořem. Sice jen 42km pobřežím, ale to vůbec nevadí!


Před pár hodinami jsem si máchala nohy v Jadranu, a teď nostalgicky popíjím obyčejné, levné víno z lublaňské sámošky,
které je i tak vynikající...


Dobrých rad prý není nikdy dost, a proto:
Jeďte tam!!!!






Kefírová buchta a jedno milé setkání

9. dubna 2018 v 22:25 |  Recepty
Jednou měsíčně pořádáme s kamarádkou večer nazvaný "Nedělní chvilka poezie". V místní kavárně se sejde pár lidí, natěšených na verše či úryvky próz od známých i méně známých autorů. Dáme si kávu či vínko, posloucháme, smějeme se či jen usmíváme, to podle nátury textu. Ale vždycky, a to nějak samovolně, se vytvoří naprostá pohoda. Asi právě TO je úděl literatury, dělat lidi lepší...
Už jsem pořádala spousty kulturních akcí, ale tyto večery mě těší nejvíc, asi i proto, že jsou tak komorní, nenáročné na přípravu, a vlastně se nemohou nepovést... Pokaždé je to fajn nedělní večer.

Včera proběhlo snad jedno z nejpůvabnějších a nejzábavnějších čtení z knih spisovatele, dokumentaristy, architekta a sběratele umění Michaela Třeštíka.


Jelikož povahou introvert, autor rád přenechal produkci naší společné kamarádce, překladatelce Míše.
Úryvky z jeho poslední knihy - jde vlastně o vybrané facebookové příspěvky - nás nesmírně pobavily. Mě osobně Třeštíkův styl humoru připomíná milovaného Woodyho Allena...




Od pana Třeštíka jsem dostala knihu s věnováním - a moc si toho vážím. Je to nesmírně milý, skromný a charismatický pán. Navíc velký fešák. Celkový dojem = podtržená 1!



Jojo, kéž by takových povznášejících chvil bylo v životě víc... Kéž by bylo víc takových mužů....

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nic naplat, duchovní potravy bylo dost, a teď se s vámi podělím o dlabanec skutečný
- a aspoň pro sladkožrouty snad vítaný:


Kefírová buchta

ingredience:
  • 400g polohrubé mouky
  • 300g cukru moučka
  • 2 vejce
  • prášek do pečiva
  • 150ml oleje
  • 500ml kefíru
  • kakao
Z bílků vyšleháme sníh. Žloutky přidáme k ostatním promíchaným ingrediencím a vymícháme řídké těsto. 3/4 ho nalijeme na vymazaný a moukou vysypaný plech. Zbytek těsta trochu zředíme mlékem a přisypeme kakao. Opět do hladka vymícháme a cik cak nalijeme na plech. Pečeme při 180°asi 20minut.


Je to velice vláčná, svěží buchta, která má díky kefíru mírně nakyslý (takový lívancový) nádech. Přidala jsem k ní vanilkový puding zakoupený v Lidlu. Povedená kombinace!




A na závěr jedna zásadní otázka:
jestli pak víte, co nejvíc chutná (těm potvorám) srnkám?

MOJE TULIPÁNY!!!!



...letos bohužel nebude kvést ani jeden Zamračený


Aspoň, že ty hyacinty jim nechutnaj...



Přeji krásné jarní dny...



 


Do mlejna

1. dubna 2018 v 18:48 |  Toulky
Až pojedete na výlet do Dačic či Slavonic, nezapomeňte se tu stavit na vynikající kávu nebo čaj, při jejichž konzumaci se můžete donekonečna kochat interiérem původního mlýna s desítkami kousků prodejné autorské keramiky.
Fotila jsem na mobil, takže fotky nic moc, ale snad na vás aspoň kousek té útulné atmosféry přenesou.
Já jsem z ní byla nadšená...




Nádherný nápojový servis - vše originální keramika, kterou vytváří majitel kavárny:



Historické kousky nábytku najdete v každém koutku kavárny.




Samozřejmě jsem váhala, co si na památku odnést.
Nakonec to v záplavě hrnků, talířků, andělů a aromalamp vyhrály tyto tabulky s přírodovědnými motivy:




Kavárnu a galerii Do mlejna najdete v Markvarci u Dačic.





Lněné podsedáky

24. března 2018 v 19:00 |  Momentky
Uvažujete-li snad, tak jako já, o pořízení nových podsedáků na vaše židle či stoličky, s radostí vám mohu doporučit tvorbu paní Eriky. Já jsem na své židle chtěla ručně šité lněné podsedáky a náhodně jsem objevila právě tyto na mimibazaru. Paní Eriku najdete ale i na Fleru.

S výsledkem jsem moc spokojená - pečlivě ušito a za příznivou cenu. Posuďte sami:









Mám radost, když někdo něco umí...








Živá kavárna

2. března 2018 v 23:22 |  Zdraví

Je fajn přijít do kavárny, kde:

  • je na výběr jen jedno, ale zato výborné menu denně
  • si můžete napumpovat bylinný čaj z termosky za 10Kč
  • si poprvé dáte výborné cappuccino s mandlovým mlékem
  • zjistíte, že i dezert bez mouky a vajec může být vynikající
  • jsou na volno dva psi
  • je na volno libovolný počet dětí
  • je tak trochu nepořádek
  • s vámi pohovoří bosonohý majitel, třeba o vtipné rozcvičce na Radiu 1
  • kde si můžete zacvičit nebo zameditovat
  • kde prohlášení o nutnosti EET je napsáno rúčo na pytlíku na psí hovínka











Duše křečka

1. března 2018 v 6:09 |  Zamyšlení
Nevíte, kam se po smrti ubírá duše křečka? A existuje nějaké křeččí nebe? Nějaké peklo?

Šíša včera usnul a spokojeně si umřel. Do poslední chvíle jsem ho měla v dlaních a mohla cítit, jak jeho křehoučké tělo pomalu prochládá. Byl to zvláštní pocit, cítit poslední záchvěvy života v tom drobném zvířátku, poslední údery srdce a ploše zrychlený dech... Nebyl to strach ani odpor, spíš smíření. Byo to vlastně pěkné, pro nás pro oba. Také bych jednou chtěla umřít někomu v náručí...


Zapadlo nám další sluníčko...jako už tolikrát předtím. Něco končí a něco nového zase začne.



Jasně, byl to jen křeček, ale i tak je po něm smutno. Byl to náš Kostěj Nesmrtelný, dožil se bezmála tří let.

Ale musíme jít dál:
na podrbání za ušima tu totiž čeká další zájemce, kterému je nějaký křeček u zadku, navíc se ho tak trochu bál...
Chápete? Tak velký pes se bál křečka...






Život jde dál.

Naštěstí...




Včera...

28. února 2018 v 13:41 |  Zamyšlení

Včera neveřejná premiéra filmu Martina Šulíka Tlumočník v kině Lucerna.



Místo nemocného Juraje Herze Jiří Menzel v hlavní roli. I on je ale nyní nemocný...
Jako by to vše nechtěně zapadalo do kulis příběhu, který je o tom, jak se nejlépe vyrovnat s dějinným svinstvem.
Utápět se v bolesti a pocitu křivdy? Brát na sebe vinu svých předků? Nebo neřešit, zapomenout a žít, tedy alespoň do té doby, než vás boží mlýny (možná) setnou?


Je snazší být synem vraha nebo jeho oběti???

Pro mě zásadní dilema celého filmu, na něž neznám odpověď...




Mé první kynuté koláče

23. února 2018 v 19:20 |  Recepty
Trvalo mi to sice čtyřicet let, ale jsou na světě! Moje první kynuté koláče!
A díky super receptu se fakt povedly. Hlavně mě na nich baví, že nejsou suché, ale zůstávají vláčné i několik dní po upečení...

Uvedená dávka těsta vystačí na cca 30 koláčů o průměru 9-10 cm.

Kynuté těsto:
500 g hladké mouky
250 ml mléka
20 g droždí
100 g cukru krupice
4 žloutky
špetka soli
kůra z 1 citronu
200 ml rostlinného oleje

Z vlažného mléka, cukru a droždí připravte kvásek. Mouku prosejte do mísy se špetkou soli.
Jakmile je kvásek vykynutý, zamíchejte do něj žloutky s olejem a směs vlijte do mísy s moukou. Vypracujte hladké a nelepivé těsto. Mísu přikryjte utěrkou a nechte na teplém místě vykynout. Těsto během kynutí znovu jednou propracujte a nechte opět kynout. Vykynuté těsto by mělo být krásně měkké a vláčné. Moc dobře se s ním pracuje, nelepí se, není potřeba ho podsypávat.

V době kynutí si připravte drobenku a náplně. Já zkusila tvarohovou a makovou:

Tvarohová náplň:
250 g tučného tvarohu v kostce (ne ve vaničce)
1 žloutek
3-4 lžíce cukru krupice
kůra z 1 citronu

Maková náplň:
200ml mléka
100g moučkového cukru
200g mletého máku
1 čajová lžička mleté skořice
50g rozinek
citrónová kůra z jednoho citrónu
Mléko s cukrem uvedeme do varu, přisypeme mák a důkladně promícháme. Odstavíme ze sporáku a přimícháme skořici, citrónovou kůru, rozinky a necháme zchladnout.

Drobenka:
150 g polohrubé mouky
100 g cukru krupice
100 g másla

Na ozdobení a dochucení koláčů:
1 vejce - rozšlehané na potření
rozinky máčené v rumu
cca 70 g rozpuštěného másla na pokapání horkých koláčů

Příprava koláčů:
Troubu zapněte na 190 stupňů, 3 - 4 plechy vyložte pečícím papírem.
Vykynuté těsto rozdělte asi na 30 kousků, každý vyválejte do malé kuličky a nechte ještě pár minut na plechu kynout. Pak pomocí skleničky s rovným dnem rozmáčkněte kuličku na koláček a vytvarujte okraje. Skleničku je dobré "máčet" v mouce, aby se na těsto nelepila. Mezi koláčky nechte dostatek místa, protože při pečení nabydou.

Okraje koláčů pomažte rozšlehaným vajíčkem a naplňte makovou a tvarohovou směsí. Tvarohové koláče ozdobte rozinkami. Každý koláč pak dostatečně zasypte drobenkou a dejte péct do vyhřáté trouby asi na 15 minut.



Máslo rozpusťte v menším kastrolku a pokapejte jím koláče ihned po vytažení z trouby. Pokapejte nejen okraje, ale i náplň.

Koláče přendejte z plechu na tác nebo chladící mřížku a nechte vychladnout.

Skvělé jsou hned po upečení, ale krásně vláčné a měkké překvapivě vydrží i další dny.






Přeji dobrou chuť!

Patinované židle

10. února 2018 v 12:19 |  Vyrábíme...
Mám moc ráda staré věci. Nábytek, kuchyňské potřeby, užitkové nádoby. Tedy, ne všechny, to ne. Nemusím výdobytky socialismu reálného, ani toho s lidskou tváří... i když některé hračky, co i vzpomínám byly nádherné a mnohem kvalitnějí, než se vyrábí "Made in China" nyní. Tak těm bych nerada křivdila.
Co se ale týče vybavení domácnosti, tak to mě doba od 50.let minulého století až do počátku druhého tisíciletí neříká nic.

Nejvíc mě oslovují venkovské výrobky první poloviny 20. století. Jejich jednoduchost a praktičnost, ale přitom kumštýřská poctivost, a krása přírodních materiálů tenkrát bez výjimky používaných. Materiál je pro mě asi naprosto zásadní.
Přes mé staromilectví uznávám, že se i v současné designové produkci objevuje řada krásných výrobků. Jakmile jsou ale z plastu, pro mě osobně ztrácí přitažlivost...

Když akutně vzroste má potřeby obklopit se něčím se starou duší, a jako na potvoru zrovna nejsou prachy na to, abych svou touhu mohla rychle ukojit - protože, co si budeme nalhávat, za originální starý kousek, si musíte dnes pěkně připlatit - v tu chvíli sahám po štětci, a z nového vytvořím staré aspoň na pohled.

Patiny jsem se ještě nenabažila, a doma máme několik nábytkových kousků, na kterých se krásně vyjímá.


Nyní tedy přišly na řadu židle. Asi dvanáctileté obyčejné kousky z Ikea.


Lehce jsem je přejela brusným papírem a natřela třemi vrstvami bílé matné barvy. Po zaschnutí jsem na nich štětcem, jen minimálně smočeným v tmavě hnědé barvě, a v podstatě skoro suchým, vytvořila patinu.









Je to za chvilku hotové a člověk nemusí být nijak zvlášť šikovný, aby se dílo zdařilo.
Zbývá ušít, nebo koupit (třeba na Fleru) lněné podsedáky a efekt bude dokonalý.



Přeji Vám krásný den.
Radka




Kam dál